Jak by vypadalo zatmění Měsíce z Měsíce?
Představte si tohle: je rok 2025 a jste na Měsíci. Váš domov je od vás jen 100 metrů, protože bydlíte na měsíční základně nedaleko pólu. Stanice se buduje pět let a je už pěkně veliká. Jste jedním z dělníků, kteří ji staví.
Slunce svítí nízko nad hrbolatým měsíčním obzorem. Na to jste zvyklý, protože v této polární oblasti ho nikdy vysoko nad hlavou nenajdete. Nastavujete si svůj vizor. Stále ještě jste si nezvykli na to, jak je tu Slunce na obzoru jasné. Žádná atmosféra tu nepohlcuje jeho světlo ani teplo. Ani náznak změny barvy slunečního kotouče, jako je tomu u obzoru na Zemi.
K obzoru se Slunce ještě příliš nepřiblížilo, ale najednou začne jeho záře pohasínat.
Do slunečního kotouče se právě zahryzává černý disk. Hvězda už není vidět a místo Slunce tu svítí jen ohnivý prstenec a jeho svit zaplavuje zem pod vašima nohama rudou barvou.
Na tohle jste dlouho čekali. Začíná zatmění.
Lidé na Měsíci ho zažívají jednou nebo dvakrát do roka. Mateřská planeta Země přechází přes sluneční disk a proměňuje měsíční den v prapodivně načervenalou noc. Začíná vrcholný zážitek výpravy na Měsíc.
Uvědomujete si, že obyvatelé Země teď vzhlížejí k Měsíci a chtěl byste jim všem zamávat, ale víte, že vás nevidí. Pozemšťané sledují zatmění Měsíce, ale pro vás nastává úkaz, který jste ještě nikdy neviděli. Sledujete zatmění Měsíce z Měsíce. Vlastně je to z vašeho pohledu zatmění Slunce, protože sluneční kotouč je v tuto chvíli překrytý planetou Země.
Je to právě planeta Země, co dává tomuto úkazu půvab. Jak to, že není úplná tma? Jak to, že vidíte kolem sebe všechno divně červené až hnědé? Slunce je na obloze čtyřikrát menší než Země, tak by přece měla být tma?
Nebýt zemské atmosféry, tak by také tma byla - a pořádná. Jenomže vzdušný obal Země sluneční světlo ohýbá, deformuje, rozptyluje a mění jeho barvu. Modrá část světla při putování atmosférou mizí a na Měsíc dopadá zbylé červené světlo.
Intenzita slunečního světla na pravém dolním okraji zemského tělesa se zvyšuje. Slunce za chvíli vyjde za Zemí. Ještě naposledy se rozhlížíte po měsíční krajině, abyste si zapamatovali její zvláštní vzhled, úplně jiný než kdykoli předtím. Obracíte se k Zemi a první sluneční paprsky ostře zasáhly vaše oči, až to zabolelo. Zavíráte je a těšíte se na další zatmění. Nastane za půl roku a to už tu nebudete, přijede jiná posádka. Ale kdo ví, třeba se na Měsíc ještě někdy vrátíte.
Našemu nejbližšímu vesmírnému sousedu se věnuje ve svém speciálním vydání magazín Nebeský cestopis dne 7. dubna 2007.
Související odkaz:
- ANIMACE zatmění Měsíce při pohledu z povrchu Měsíce, 1,2 MB gif.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
