Jak se jezdí v Portoriku

24. září 2010

Každé ráno, když vyjíždíme se synem do školy, si slibujeme, že dnes nebudeme nadávat na dopravu. Vydrží nám to tak k první křižovatce. Na zelenou se z vedlejší cesty nezařadíte, protože ti na hlavní jedou pořád: zelená, oranžová, růžová, žádná barva, žádná míra. V takové situaci existuje jenom jediné řešení. Musíte se do té metelice vnořit, bojovat o píď silnice a posouvat se po centimetru dopředu.

Co je příčinou katastrofální dopravní situace v Portoriku? Především je to obrovský počet aut na malém ostrově. V roce 1980 bylo v Portoriku 1 129 000 aut. V roce 1996 už se počet zdvojnásobil. Na ostrově žije 3 600 000 obyvatel. A podle statistických předpokladů by mělo v letošním roce připadnout průměrně jedno auto na 1,2 obyvatele. Zůstává otázkou, kam to všechno poskládat, protože ostrov má rozlohu jen necelých 9 000 kilometrů čtverečních.

V současnosti má Portoriko 23 665 km silnic, z toho 426 km připadá na dálnici, jež obíhá kolem celého ostrova. Z toho se dá snadno vypočítat, že na 1 km silnice připadá 113 automobilů. Počítejme však dál. Průměrně velké auto má délku 4,5 metru. Když jich dáme do řady za sebe 113, vznikne motoristický had dlouhý přes půl kilometru.

Zásadně bez blinkru
Světelné ukazatele směru používá tak 30 % řidičů. Ostatní to naprosto ignorují, snad ani nevědí, že něco podobného jejich auto má. Řidiči zároveň nemají strach z havárie. Nikoho nepřekvapí zprohýbané plechy, vždyť zítra se to může další nehodou zase srovnat...

Někdy mám trochu pocit, že nerespektování pravidel vychází ze základní povahové vlastnosti zdejších lidí. V minulosti obyvatelé ostrova prokázali, že se nepoddají kolonizátorům. Španělsky se tomu říká "Pelea". Je to tedy lokální hrdost, či vystřelená vzpružina dlouho stlačovaná španělskými kolonizátory? Nevím, snad ze všeho trošku. Nabízí se však ještě jedno vysvětlení: obyvatelé Portorika sesedli z koně rovnou do auta. Neprošli obdobím kola ani motocyklu. Podobný fenomén jsem pozoroval také na Kubě.

Auto má v Portoriku několik rovin hodnocení. Zaprvé je to existenční nutnost. Hromadná doprava, jak ji známe z Čech, na ostrově neexistuje. Železnice tu kdysi bývala, ale byla zrušena.

Auto je však pro mnoho Portoričanů také znakem bohatství a prestiže. Vysoce se cení německé značky, méně už japonské, a nejmenší cenu tu má auto z USA. Pro určité profesní skupiny je určitý typ auta téměř předepsaný. Cena se musí pohybovat mezi 20 až 30 tisíci dolarů. Přesto, neznám tady nikoho, kdo by auto koupil za hotové (úrok na půjčku činí až 15 %).

Při koupi auta nás známí, co žili v Portoriku už dlouhá léta, upozorňovali, že kdo se naučí jezdit tady, může jezdit kdekoliv na světě. Brzy jsem poznal, že nikde na světe to skutečně nemůže být horší. Proto, nastartujte, zapomeňte na pravidla a vyrazte do boje o přežití.

autor: Michal Giboda
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.