Jak probíhal let Vladimíra Remka
Tento článek je určen všem, kteří let prvního českého kosmonauta nezažili, a také všem, kteří už pozapomněli, jak to tehdy probíhalo. Popíšeme si události od startu až po přistání. Dozvíte se také, jaké experimenty Remek na stanici Saljut 6 prováděl.
Vzhůru ke hvězdám
Vladimír Remek odstartoval z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu 2. března 1978. V té době mu bylo 29 let, ale to nebyl jediný důvod, proč velitelem dvoučlenné posádky Sojuzu 28 byl Rus Alexej Gubarev. Tomu bylo v den startu 46 let a za sebou měl už vesmírný let v Sojuzu 17. Byl to zkušený kosmonaut a navíc Sovětský svaz chtěl mít za velitele letu vždy svého občana. Remek měl tedy funkci kosmonaut - výzkumník.
Nosná raketa odstartovala odpoledne, přesně v 16 hodin a 27 minut. Necelých devět minut stačilo k tomu, aby se loď Sojuz dostala na oběžnou dráhu. Byla ale ještě moc nízko a cílem bylo vystoupat do stejné výšky, kde létala vesmírná stanice Saljut 6. Byly tedy postupně provedeny korekce dráhy po 4., 5. a 17. oběhu kolem Země. Po posledním z impulzů dělila Sojuz od stanice vzdálenost jen 25 kilometrů. Následné spojení obou kosmických těles se odehrálo automaticky. To už bylo druhý den, 3. března, a hodiny ukazovaly 18 hodin a 10 minut. V té chvíli přelétali kosmonauti nad oblastí asijského pohoří Altaj a právě vstoupili do stínu Země.
Ještě další tři hodiny trvalo, než byly propojeny všechny systémy obou lodí a prověřena hermetičnost stykového uzlu. Opatrnost byla naprosto na místě, podcenění kontroly by mohlo stát kosmonauty život. A tak se konečně po 29 hodinách od startu Remek s Gubarevem ocitli na vesmírné stanici, kde je přivítala stálá posádka Romaněnko a Grečko.
Žádná dovolená
Do vesmíru se zatím nelétá na dovolenou, dokonce i vesmírní turisté plní určité úkoly, takže plán letu byl rozvržen dopředu. Klidně můžeme Remkovy dny strávené na Saljutu označit za pracovní. Odpovídal tomu i režim - den začínal v 6 hodin a končil ve 21 hodin. Kromě toho, že pomohli základní posádce Saljutu v jejím vědeckém programu, provedli šest experimentů, které připravili českoslovenští odborníci.
V experimentu Chlorella sledovali rozmnožování řas v podmínkách kosmického letu. Experiment Tepelná výměna měl za cíl porovnávat subjektivní pocity tepla s objektivním měřením teploty na povrchu těla. Zajímavé bylo také měření okysličování tkání kosmonautů. Bohužel v přístroji Oxymetr došlo k poruše napájení. Problém sice vyřešili, ale měření proběhla jen část.
Psychologický stav kosmonautů je důležitý při každém letu. Remek před startem, během letu i po přistání vyplňoval dotazník SUPOS-8. Další pozorování už neprováděl V. Remek na sobě, ale z okna vesmírné stanice. Sledoval Extinkci, tedy vizuálně změny jasnosti hvězd při jejich západu za zemským obzorem. Byla to příprava na konstrukci fotometru pro objektivní sledování stavu vysoké atmosféry.
Čistě technologický experiment byl Morava-Splav. Ten využíval sovětské tavicí pece k roztavení a pomalému regulovanému chladnutí chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého. Byl to asi nejnáročnější pokus. Chladnutí trvalo 45 hodin.
Volám Prahu
Během letu proběhlo několik televizních spojení se Zemí. Samozřejmě komunikace na lodi i se Zemí probíhala v ruštině. Nicméně Remek dostal možnost mluvit i česky, a to hned dvakrát - 4. března v 15 a ve 20 hodin. Mohl se tak se spoluobčany podělit o své pocity a vysvětlit, jaké pokusy na oběžné dráze provádí.
Během celého letu byl pochopitelně neustále sledován zdravotní stav kosmonautů. V den českých rozhovorů měl náš kosmonaut například naměřeno 53 tepů za minutu, což je na Zemi velmi nízká hodnota. Organizmus člověka ale na beztížný stav reaguje mnohými změnami a obvyklé hodnoty se často mění v údaje, nad kterými by pozemský doktor kroutil hlavou.
5. března se Vladimír Remek účastnil historicky první mezinárodní tiskové konference z oběžné dráhy. 8. března se pak mohl přeci jen přestat věnovat pokusům, protože celá posádka měla naplánován aktivní odpočinek, během něhož kosmonauti ukládali a třídili získaný materiál, intenzivně cvičili, poslouchali hudbu a odpočívali. Experimenty byly ukončeny 9. března a výsledky práce všech čtyř kosmonautů byly uloženy v přistávacím modulu Sojuzu 28. Nepotřebné zařízení pak dali do orbitální části modulu, který během sestupu do zemské atmosféry kompletně shořel.
Zpět k pozemšťanům
10. března se Gubarev a Remek rozloučili s hlavní posádkou a v 8 hodin a 17 minut vstoupili na palubu Sojuzu 28. Opět trvalo tři hodiny, než se odpojili od stanice. Při dalším oběhu nad jižním Atlantikem byl v 13 hod. 54 min. zapálen na 198 sekund brzdící motor a tím zahájen sestup z oběžné dráhy. Ve 14 hod. 16 min. se loď pomocí exploze rozdělila na tři části. Modul s kosmonauty vstoupil do hustých vrstev atmosféry ve 14 hod. 22 min. Následovalo nervózní sedmiminutové čekání pozemské kontroly řízení, protože po tu dobu není možné navázat s posádkou radiové spojení. Může za to ionizace vzduchu kolem kabiny. Vše ale dopadlo dobře.
Ve výšce 7 kilometrů nad zemí se ve 14 hod. a 30 min. rozevřel hlavní padák a po 15 minutách modul měkce přistál asi 135 km severně od města Arkalyk v přistávací oblasti v Kazachstánu. Vojenské vrtulníky dopravily kosmonauty do Arkalyku a odtud se letadlem vrátili do hotelu Kosmonaut na Bajkonuru.
Na návrat do vlasti si ale musel Vladimír Remek počkat. Až po přistání stálé posádky Saljutu 6 všichni kosmonauti odletěli 10. dubna do Hvězdného městečka u Moskvy. Hned následující den byli vyznamenáni nejvyššími sovětskými řády v Kremlu. Do Československa přiletěli 27. dubna 1978 a byli přijati a vyznamenáni na Pražském hradě. Vladimír Remek byl oslavován jako hrdina a dodnes můžeme být pyšní na to, že právě občan naší země byl po Sovětech a Američanech příslušníkem teprve třetí národnosti, která se do vesmíru mohla podívat. Tento historický moment nám už nikdo nevezme.
30. výročí letu Vladimíra Remka do vesmíru se věnuje sobotní pořad Nebeský cestopis 1. března ve 20 hodin.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
