Jak pomoci Gruzii

Severoatlantická aliance a Evropská unie mohou a dokonce musejí nadále volat po územní celistvosti Gruzie, ale po té je už veta. Dnes se to znovu potvrdilo: Rusko podepsalo s odtrženeckými gruzínskými enklávami, které uznalo za nezávislé státy, smlouvy o přátelství. Z nich plyne, že se prohloubí ekonomická provázanost. Příklad? Propojí se energetické soustavy a dopravní tepny.

Prohloubí se též provázanost politická a diplomatická. Příklad? V Jižní Osetii i Abcházii bude ruský protektor - pardon, velvyslanec.

A že si své zisky Rusko nehodlá nechat vyklouznout, potvrzuje vojenská část dohod. Ruská armáda bude v Abcházii a Jižní Osetii už zcela otevřeně, a ne, jako dříve, pod farizejskou hlavičkou mírových sil. Ruští vojáci budou patrolovat na hranicích enkláv s vlastní Gruzií. Že je to divný postup, napřed uznat zemi za zcela svrchovanou, a pak nechat své vojáky, aby v ní zapustili kořeny? Ale no tak - vy jste ještě nikdy neslyšeli o dialektice?

Teď vážně, protože západ žádné důvody k veselí nad vývojem v Zakavkazsku nemá. Opakuje, že stojí za Gruzií. Ale může jí dopomoci k opětovnému získání jejích odtržených enkláv? Nemůže. Diplomatický tlak na Moskvu nepůsobí a na vojenský nedojde. Je zhola vyloučené, aby NATO šlo do války s Ruskem kvůli Abcházii a Jižní Osetii.

Západ může Gruzii pomoci jinak, například konkrétní, nikoli jen vágní nabídkou členství v NATO a Evropské unii. A může zklidnit některé horkokrevné gruzínské politiky, především prezidenta Saakašviliho. Byla by to obstojná odpověď na faktické rozšíření ruského státu a pro Gruzii by měla cenu zlata. Snad by se pak Gruzíni snáze smířili se ztrátou území, která se jim zřejmě už nikdy nevrátí.