Jak je to s euroskepticismem ODS?

Z toho, že někteří politici Občanské demokratické strany připravují scénář pro případ nepřijetí České republiky do Evropské unie, nelze apriori vyvozovat jejich negativní vztah k této instituci. Jak v politice, tak i v běžném životě je vždy výhodnější počítat s více variantami vývoje a být na ně připraven.

Na snahu ODS mít promyšlenou strategii i pro případ, že vstupní dveře do unie pro nás zůstanou uzavřeny, je tudíž možno pohlížet do jisté míry pozitivně. Hranice, která může kladný pohled převrátit v záporný, leží v míře energie, kterou strana věnuje jednotlivým variantám.

Z vývoje dosavadního vyjednávání České republiky o vstupu do unie je zřejmé, že Brusel má o nás zájem. Takže pokud budeme schopni dostát požadavkům unie na členství v této instituci, nic by nemělo bránit našemu vstupu. Proto varianta odmítnutí přijetí České republiky do Evropské unie na základě vnějších vlivů je velice málo pravděpodobná.

Pokud bude vstup do této instituce i nadále jednou z priorit všech demokratických parlamentních stran a pokud budou strany svůj program plnit, měla by Česká republika řady unie v nejbližších letech rozšířit. Občanská demokratická strana by tudíž měla katastrofický scénář považovat pouze za okrajovou záležitost.

Bude-li tomu naopak, pak potvrdí oprávněnost výtek, které jí adresují někteří političtí rivalové. Tedy slova o tom, že právě ODS často hraje na nacionální strunu a že se jí do unie příliš nechce. Toto tvrzení není založeno pouze na přípravě už zmiňovaného manifestu, ale také na výrocích některých představitelů občanských demokratů.

Ti často kritizují politiku bruselských byrokratů a o některých předpisech a krocích se vyjadřují s despektem. Společná politika Evropské unie má sice k dokonalosti daleko, na druhé straně je ve stále více propojeném světě hodně důležité vytvoření jednotného ekonomického prostoru na co největší části starého kontinentu. To se například neobejde i bez sjednocení velké části zákonodárství, bez bourání různých dalších bariér a tak podobně.

Každý návštěvník dejme tomu Německa, Itálie a Velké Británie pak musí uznat, že členství v unii automaticky neznamená zánik národní svébytnosti a kultury. A pokud jsou si určité kouty světa stále více podobné, pak za to nemůže členství v Evropské unii, ale globalizace, proti které se sice dá bojovat, ale nelze ji prakticky zastavit.

Když k tomu přidáme skutečnost, že zatím nikdo z unie nevystoupil a naopak se o vstup do ní ucházejí další a další zájemci, existuje dost pádných argumentů k tomu, proč by čeští politici měli investovat maximum energie do naplnění pozitivního scénáře. Tím je členství České republiky v Evropské unii.

Vzhledem k tomu, že obyvatelé toho o fungování této instituce mnoho nevědí, existují u nich určité obavy. Právě ty chytře živené politiky mohou být zdrojem zisku v podobě nárůstu volebních preferencí. A protože přesvědčovat někoho o něčem novém je vždy obtížnější, než v něm naopak přiživovat strach z neznáma, nelze se divit, že některé strany podléhají pokušení toho využít. Právě další debata uvnitř ODS o Manifestu eurorealismu bude testem toho, jak silné sklony k podobnému jednání panují uvnitř nejsilnější české pravicové strany.

ČRo 6 / RSE 27. března 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz