Ivan Štern: Velikonoční antisemitismus a křesťanství

Motivace jednání, založená na zášti, má sice velmi silnou hybnou sílu, avšak rychle se vyčerpá. Není v povaze rozumných lidí, a křesťany lze s určitou výhradou považovat za bytosti rozumné, aby základní hnací silou jejich života byla nenávist. Silnější a trvalejší popud k jednání je přece popud kladný. Jím člověk osvědčuje nějakou ctěnou a uznávanou hodnotu. Vůči židům se křesťané vymezovali odmítavě proto, že, odmítaje je, osvědčovali se jako poctiví křesťané, zejména pak v očích boha.

Pomiňme, že shromáždění lidé před Pilátem onoho pátku představovali zlomek židovského národa a že se podobně teatrálních akcí, zavánějících krví zpravidla účastní lůza. Křesťané po staletí žili v přesvědčení, že zmíněnou židovskou nevěru bůh potrestal vypověděním smlouvy, že je zatratil, a uzavřel smlouvu novou s obcí křesťanskou.

Položme si otázku, proč bůh smlouvu židovskému národu nevypověděl dávno předtím; tehdy, kdy židé povzbuzováni pochybovači se od něho odvrátili a odlili si zlaté tele, zatímco jejich vůdce Mojžíš na hoře Sinaj smlouvu s bohem právě uzavíral? Proč byl nakonec potrestán Mojžíš, a ne od boha odvracející se národ? Nebyla to snad pochopitelná a přirozená Mojžíšova reakce po tom, co sešel z hory a vida, co se stalo, že vzteky rozmlátil smlouvu do kamene vyrytou? Nešlo spíš o Mojžíšův výraz věrnosti uzavřené smlouvě? Určitě ano. Proto ho také bůh netrestal. Potrestal ho pro malou víru v národ, jejž si bůh vyvolil.

Po dlouhá staletí byli křesťané přesvědčení, že se před bohem osvědčují v tom nejlepším světle, když neúnavně pronásledují židy, a že tak pokračují v jeho díle, jejž podle nich bůh započal ve chvíli, kdy měl židy zavrhnout a smlouvu s nimi uzavřenou vypovědět.

Musely přijít až hrůzy dvacátého století, které reálně ohrozily samotné základy křesťanské civilizace, aby křesťané konečně pochopili, že bůh jednou uzavřenou smlouvu nevypovídá. Zpochybnil by tak lidský rod, jehož je tvůrcem a jenž se opírá o nezpochybnitelnou hodnotu, o nedotknutelnost člověka v jeho důstojnosti. Ta představuje víc než jakákoli konkrétní vyznávaná víra. Možná je to paradox, ale základní ctností křesťanství a od něho odvozující se civilizace je opravdu náboženská svoboda a nesnášenlivost k jakékoli nesnášenlivosti.