Ivan Štern: Je skutečně levice civilizační přežitek?
Z evropské politické mapy se stále více vytrácí tradiční demokratická levice. Zmizela z Francie. Zuby nehty se drží ve Španělsku. Zanikla v Itálii po tom, co se na socialisty provalila jejich propojenost s mafií. Řecko si ji udrželo. Ztrácí se ze scény v Rakousku. V Polsku a v Maďarsku nám tu po ní zůstal odér korupce. Po posledních volbách se jako pára nad hrncem vytratila i u nás.
Některé moudré hlavy tvrdí, že dělení scény na levici a na pravici je pošetilé a zpozdilé. Existuje prý jen politika rozumná a nerozumná. Cožpak politika klasické demokratické levice, ale i klasické pravice byla politikou nerozumnou? Lišily se jen v míře přesvědčení kterak klást důraz na tu či onu stránku politického života. Shoda naopak vládla v důrazu na zodpovědnou svobodu jednotlivce.
Čtěte také
Byli to staří sociální demokraté, kteří, odvrhnuvše pošetilé přemítání o soukromém vlastnictví, přišli na to, že jedině demokratická společnost je s to lidem zaručit potřebnou míru rovnosti jako předpokladu pro sociální spravedlnost a pro svobodný rozvoj člověka.
Prosadili všeobecné volební právo, osmihodinovou pracovní dobu, právo na kolektivní vyjednávání a participativní ekonomiku jako jednu z možných forem humanizace kapitalismu vůbec.
Ne náhodou v roce 1967 na 4. sjezdu spisovatelů spisovatel Ludvík Vaculík prohlásil, že komunistický režim nebyl za dvacet let své existence s to vyřešit jedinou sociální otázku. Komunisté, prohlašujíce se za levici, chápali totiž sociální otázku jen jako nástroj k ovládání mas.
Nikdy nesledovali to, co staří socialisté považovali za klíčové, že její řešení je cestou k lidské svobodě. Systematickým vytvářením závislostí na sociálním státu, a tato praxe je v oblibě dodnes, generovali nové a nové sociální nespravedlnosti. Dnes se stala živnou půdou pro ty, kteří z otázky sociální vytloukají politický kapitál, Babišem počínaje, Okamurou konče.
Levice chybí
Humanizaci kapitalismu staří sociální demokraté spatřovali v aktivní podpoře drobných a středních podnikatelů, jediného to klíče ke svobodné tržní ekonomice.
Sotva se s tím ale rýmovali Zemanovi sociální demokraté, v drtivé většině rádoby polepšení normalizační komunisté, když opakovaně v zájmu pracujícího lidu požadovali tvrdá opatření proti řemeslníkům a živnostníkům, tvrdíce, že jde o existence parazitující na dobru sociálního státu, a ne o tahouny tržní ekonomiky.
Už jen levicí českou, maďarskou a polskou lze doložit, jak se vyzmizíkovala vlastním pošetilým úsilím. Neznamená to však, že v politice nechybí.
Hlavně ta, jíž do vínku už na počátku 20. století staří sociální demokraté jako politický cíl vložili rovnoprávného, svobodného, sociálně zabezpečeného a tvořivě podnikajícího člověka. O něm můžeme sotva mluvit jako o civilizačním přežitku.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
