Internet nabízí mladým flexibilitu, říká novinářka Zlámalová. Online práce nikdy nekončí, oponuje cestovatel Přibáň

„Znám od své dcery, že nejhorší je úvazek od devíti do pěti. Je to jiná doba, struktura ekonomiky bude úplně jiná a čím dál víc to bude o tom, jestli člověk pracuje, ne jestli je v práci,“ říká komentátorka Lenka Zlámalová. „Dá se pracovat hodně a zároveň si užít život. A to si myslím, že je důležitý posun.“

Lenka Zlámalová|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Ke změně myšlení i pracovních návyků podle ní hodně přispívají i technologie a praxe práce z domova, které se osvědčily už během pandemie. Dávají lidem větší časovou flexibilitu a možnost při práci například cestovat.

Naopak podle cestovatele a publicisty Dana Přibáně technologie navazují na workoholický étos 90. let a pracující se stávají spíše překážkou.

Dan Přibáň, cestovatel a novinář|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

„Je potřeba si uvědomit, že v určitý okamžik je to nutné utnout. V hlavě, ne na píchačkách. A to je právě problém home office,“ oponuje.

„Práce je neustálá. Člověk jede metrem a furt mu to šrotuje, sedí na mobilu a sepisuje. Pořád pracuje a je to naopak horší s novými technologiemi.“

Ozvat se není hřích

Spíše než technologie je podle Zlámalové velkým problémem nízké sebevědomí a neasertivní jednání českých zaměstnanců. „Situace na trhu práce je taková, že zaměstnanci jsou v silnějším postavení. Celý trh je plný firem, které skuhrají, že nejsou lidi. Že toho spousta zaměstnanců neumí využívat, je problém těch lidí,“ domnívá se.

Čtěte také

iROZHLAS

Ekonom: Upoutali jsme se na nezaměstnanost. Flexibilita pracovního trhu by nastartovala prosperitu

Část problémů podle komentátorky přetrvává, protože asociuje doby minulého režimu. „Tady se jakýkoliv boj za práva zaměstnanců považuje za něco špatného, komunistického. A my se nebudeme ozývat, nebudeme zakládat odbory a nebudeme využívat naši sílu zaměstnance,“ popisuje s odkazem na odlišnou praxi v zahraničí.

Mladá generace se tolik neostýchá ozvat, a i proto se podle Přibáně problém eliminuje sám a přirozeně.

„Velmi často individuálně sedíte proti svému šéfovi a k tomu nepotřebujete Josefa Středulu a relikty doby minulé,“ nesouhlasí Zlámalová. Co ale potřebujeme, je umět si říct o zvýšení mzdy. „Pro většinu Čechů není normální přijít za šéfem a říct: Chci 20 procent přidat, jinak jdu dělat něco jiného. A myslím, že generace našich dětí s tím vůbec nemá problém.“

Žádný člověk, jen roboti

Mladí lidé podle ní také mají mnohem lepší příležitosti brigád a online přivýdělku. Naopak v zaměstnání podle Přibáně často dělají i práci, která je zbytečná.

Čtěte také

RADIOžURNáL

Práce bude v budoucnu vypadat jinak. Klíčová bude kreativita a představivost, říká autor knihy Budoucnost nepráce

„Současné technologie umožní vykonat za stejný čas mnohem větší množství práce ve většině oborů. Přesto je po těch lidech stále požadováno, aby pracovali osm hodin denně a práci dělají za někoho jiného,“ konstatuje Přibáň. „Myslím si, že by mělo dojít ke zkracování úvazků a těch lidí potom bude potřeba více.“

Naopak podle Zlámalové je primární restrukturalizace a změna myšlení. „Představa, že tady budou fungovat firmy, jako je Škodovka, je mylná, tak to nebude,“ předpokládá. „Když přijedete do podobných firem v Koreji, tak v továrně Samsungu už není člověk, tam jsou jen roboti. Práce bude prostě jiná a žádá si to jinou rétoriku a úplně jiné myšlení o práci.“

Více podrobností o mezigeneračním přístupu k práci, funkci a opodstatněnosti odborů, českém trhu práce a jiné praxi v zahraničí si můžete poslechnout v záznamu celé debaty. Moderuje Karolína Koubová.