Indie očima cizince I

Zdravím všechny z Indie. Jsem tady zatím jen chvilku, ale i tak je tu par dojmů, o které bych se rád podělil. Předně je to pokrok Indie. Naposled jsem tu byl před dvěma roky a je znát, že se mnohé změnilo. Město je čistější - denně potkávám metaře a popeláře, jak svážejí tuny odpadků, v ulicích se dokonce objevily kontejnery a odpadkové koše - věc donedávna naprosto nemyslitelná. To člověk ocení obzvlášť v době deště (to je právě teď), kdy se musí v ulicích brodit v po kolena hluboké vodě. A o to právě jde, že v tom není jen ta dešťová voda. Tato idylka trochu pomine, když člověk zjistí kam všechen ten bordel vozí a já mam dojem, ze jsem včera to místo našel...

Pokrok pak samozřejmě nespočívá jen ve svážení odpadků. Nejvíce je vidět na lidech. Asi více vydělávají, jsou více hrdí, takže nejste neustále obklopeni davem žebráků a obchodníků schopných prodat vám za neuvěřitelné částky doslova cokoli a kvůli deseti rupiím zapřít nos mezi očima.

Také městská doprava se poněkud zlepšila a autobusy jezdí pravidelněji, i když je to neustále mazec - povětšinu dne jsou přecpané a ona pravidelnost většinou spočívá v tom, ze pravidelně přijedou tři za sebou a pak hodinu nic. Co se týče mě osobně, bydlím teď v takovém malém hotýlku v centru města a jsem celkem spokojen. Vadí mi pouze časté výpadky elektřiny, které mě nutí prozkoumávat noční život Madrasu (za tmy se prostě studovat nedá). Nebudu unavovat pro většinu z Vás nezáživnými detaily a myslím, že postačí, když řeknu, že se jmenuje Sneha, je jí 22 let a moc jí to sluší. Aby jste si nemysleli ... je to slušné děvče. Pracuje pro nějakou zahraniční společnost, mluví plynně čtyřmi jazyky, prostě dobrá partie. Dnes jsme byli na pláži, včera v divadle.

Přítomnost divadla v Indii mě mile překvapila, neboť jsem se domníval, že již bylo plně vytlačeno kinem. V podstatě jsem nebyl daleko od pravdy. Divadlo bylo poloprázdné a s naším divadlem to mělo společné jen ten název. Vlastně ani ten ne, neboť TIJETAR (zkomolenina anglického THEATRE=divadlo) zde vlastně znamená kino a chci-li říct, že to je to hrané a ne promítané musím říci NATAKA TIJETAR tedy hrané kino.

Hra (šlo o komedii a bylo to celé v tamilštině - rozuměl jsem tak desetinu) byla o svatbě, což jsem poznal hned v prvním dějství a pošeptal udivené Sněze, že už vím, jak to dopadne - kalyanam panni santosama vazntanka - tedy: A pak se vzali a žili šťastně až do smrti - tak totiž končí všechny indické filmy. Tady byla trochu změna, se svatbou to byl fofr a já vůbec nepostřehl, že proběhla už ve třetím dějství. Tudíž když hra skončila (děkovačka jako u nás nebyla) já to nepoznal a mysleva, že jde jen o další přestávku, dožadoval jsem se vehementně návštěvy občerstvovacího stánku. Když mě Sneha vyvedla z omylu marně jsem si pokoušel vybavit, co ti herci řešili po svatbě - tedy naprostou většinu hry od třetího dějství dále zřejmě jak teď z té bryndy ven).

Celkově musím, říci, že hra nebyla na indické poměry zas tak špatná, co mi vadilo nejvíce bylo to, že kromě skutečných, živých herců sehrály velkou úlohu i srp a kladivo, dva listy a další symboly místních politických stran. Vzhledem k tomu, že je před volbami, se to ale dalo čekat a mě osobně je jasné, koho bude hlavní protagonista V. Cekar volit. Z dalších událostí už jen namátkově: tři bombové útoky v Dillí, obrovské záplavy v Chennai, při nichž se utopilo 250 lidí a tři vlaky.