I likvidace škod by měla být efektivní

První odhady škod se různí. Předseda vlády České republiky Vladimír Špidla přišel s prvním odhadem ve výši šedesáti až devadesáti miliard. Jsou to čísla určitě reálná, avšak už jejich rozmezí svědčí o tom, že premiér v souladu s politikou své vlády umí odhady dobře roztahovat. Je pravděpodobné, že vláda už nyní má tendenci využít běhání mrazu po zádech při pohledu na povodňové škody, aby ospravedlnila další rozpočtové šachy. Ještě před povodněmi přišla nově jmenovaná sociálně demokratická vláda s dosud nebývalým plánem rozpočtového schodku ve výši kolem 160 miliard korun.

Bylo pravděpodobné, že s tímto schodkem narazí nejen u opozice, ale také ve vlastní vládní koalici. Nyní, po povodních, se bude schodek zřejmě vysvětlovat lépe. Jenže, právě proto že už voda opadla a nejde o život, mělo by se méně podléhat emocím a více přemýšlet, aby prostředky, které budou muset být tak jako tak vynaloženy, byly vynaloženy co nejefektivněji.

Velká voda ve východních Čechách a na Moravě před pěti lety stála skoro 60 miliard škod. Stát přispěl zhruba dvaceti miliony, další získal z prodeje povodňových dluhopisů.

Také letošní škody samozřejmě stát nebude moci hradit v plné výši a ani by to nešlo. Zhruba dvacet miliard například vyplatí poškozeným pojišťovny. Ty by se ostatně asi měly podílet na obnově zničených území velkou měrou. Je u nich například pravděpodobné, že nedovolí budovat nové stavby na územích postižených povodněni, aniž by se myslelo na zesílenou ochranu proti nim. V budoucnosti by ostatně měli hrát ještě větší roli. Snad si více majitelů ohrožených nemovitostí uvědomí odpovědnost za svůj majetek a proti možnosti povodně se pojistí. V tomto smyslu, ač to zní tvrdě, začíná už nyní příprava na případnou další povodeň, byť by měla přijít až za sto let.

Za současné situace je nicméně jasné, že stát bude hrát značnou úlohu při obnově území. Kde však prostředky vezme, zůstává ve hvězdách. Zatím se vláda odhodlala pouze k tomu, že hodlá požádat Poslaneckou sněmovnu o odklad předložení zákona o státním rozpočtu. Podle náměstka ministra financí Janoty to má svou logiku, pokud se do rozpočtu mají zahrnout škody, ty budou známy až koncem září.

Opozice není k tomuto plánu příliš vstřícná, domnívá se, že vládě by měl stačit původní termín do konce září. I to má bohužel svou logiku. Přibližný odhad povodňových škod je přece znám a je jasné, že stát prostě nebude moci rozpočíst jejich hrazení v plné výši, i kdyby měl rozpočet předložit třeba na konci ledna příštího roku. Zavání to bohužel právě tím, že vláda chce dostat Poslaneckou sněmovnu do časového stressu a v kombinaci s emotivním nátlakem tváří v tvář škodám povodně ji donutit, aby měla méně výhrad k rozhazovačnému rozpočtu. A skutečně bude zajímavé, jaké všechny položky vláda za následek povodně schová.

Tehdy ostatně bude možné říci jednoznačně, zda-li navržený rozpočet bude pro zemi prospěšný. Vláda totiž zatím jen zveřejnila zamýšleny schodek, avšak nesdělila ještě, jaké s ním má plány.

Opozice navrhuje, aby na povodňové škody byly vyčleněny peníze z připravované privatizace státního podílu v Telecomu. Vláda k tomu není vstřícná, s penězmi má zjevně jiné plány.

V každém případě bude záležet na tom, jak hodlá vláda případně půjčené peníze využít. Pokud hodlá investovat do budoucnosti České republiky, aby se stala rovnoprávným členem Evropské unie, bude to nejspíš v pořádku. Stejně tak - pokud se peníze, hradící povodňově škody, stanou impulsem k rozvoji regionů a k tomu, aby se podobná ničivá záplava už neopakovala v takové míře, bude to také v pořádku. Počkejme si tedy, co vláda předloží. Měla by to ale učinit co nejdříve a za povodeň se neschovávat. Ministři a jejich premiér jsou snad rozumní, svéprávní lidé, kteří nejednají pod vlivem stressu z právě vyplaveného domu, ale s vědomím odpovědnosti za budoucnost České republiky.

rse@rozhlas.cz