Horké stopy v kauze IPB patří k ledu?

Jednou z nich by mohla být údajná snaha japonské Nomury o převod akcií IPB na nizozemsko-belgickou finanční skupinu. Kdo by měl zájem o banku, která prakticky neexistuje a ze které zůstala pouze prázdná skořápka? Každý, kdo chce poměrně snadno proniknout na český finanční trh. Následovala by logická odpověď.

Zbytek ještě nedávno mocného bankovního impéria totiž tvoří především bankovní licence. Takže ten, kdo si koupí majoritní podíl zdánlivě bezcenných akcií, získá oprávnění k provozování banky v České republice.

Potenciální zájemce by tedy nevyhazoval peníze jen tak z okna. Tím, že aktiva i pasiva IPB byla převedena na Československou obchodní banku, ztratila Česká národní banka pro odebrání licence reálný důvod. Zbytková část IPB se údajně dokonce zařadila mezi vysoce ziskové banky.

Alespoň podle strohých údajů prý vykazuje zisk ve výši téměř pěti set třiceti milionů korun. Co na tom, že nemá žádné pobočky ani klienty. Hra čísel má nalákat kupce a zachránit akcionářům alespoň nějaké peníze.

Tyto plány však komplikuje nucená správa, která by prý na ústav měla zůstat uvalena ještě několik měsíců. Navíc k jakémukoli obchodu s akciemi IPB potřebuje prodávající souhlas České národní banky. A další překážku pro změnu vlastníka Investiční a Poštovní banky představuje zákaz Komise pro cenné papíry obchodovat s akciemi IPB.

V případě Nomury však může jít o něco jiného, než pouze o snahu přenechat zahraničnímu zájemci bankovní licenci. Pokud jsou pravdivé informace, že Nomura zkouší vyměnit svoje akcie v bance za směnky pocházející z prodeje pivovarů, měla by tomu věnovat pozornost nejenom parlamentní vyšetřovací komise, ale i policie.

Především kvůli tomu, že na první pohled nesrozumitelný obchod, může mít prozaickou motivaci. Snahu Nomury získat za pivovary peníze pro sebe. Tedy nějakým způsobem je vyvést z IPB. A právě výměna akcií této banky za už zmiňované směnky by mohla být jednou z cest, jak toho dosáhnout. A to by za určitých okolností mohlo být v rozporu se zákonem.

Nizozemsko – belgické fondy podle očekávání chystanou transakci popírají. V případu IPB nejde o první tvrzení proti tvrzení. Už před uvalením nucené správy se ve sdělovacích prostředcích objevily informace podezřívající určité osoby z IPB z přelévání majetku této banky do zahraničí. Také tehdy byly tyto zprávy vedením banky popřeny. Až do dnešních dní není známo, zda se vůbec policie touto věcí zabývá.

Tedy není jasné, zda šlo pouze o kampaň, která měla snížit důvěru banky v očích veřejnosti a vyvolat masové vybírání vkladů, nebo o trestný čin. Škoda, že dnes už nikoho nezajímá, co na zmiňovaném článku bylo pravdivé a co nikoli.

Možná, že právě v informaci o údajném tunelování IPB lze nalézt klíč k rozluštění celé kauzy. Tedy, zda někdo chtěl prakticky zadarmo získat Investiční a Poštovní banky a snažil se ji položit vyvoláním paniky mezi klienty, nebo zda šlo o správný zásah vlády a centrální banky, který zabránil zmizení desítek miliard korun někde v zahraničí.

Prověření nejnovější informace o Nomurou chystaném prodeji akcií nizozemsko-belgickým fondům, může být další mediální hrou. Nebo také novým pokusem, jak z IPB dostat alespoň nějaké peníze. Takže to by mohla být další horká stopa, po které by se měla vydat nejenom parlamentní vyšetřovací komise, ale také policie.

Zatím vše nasvědčuje tomu, že ji nechá asi vychladnout. Stejně jako tu, kterou představoval už zmiňovaný článek z pozdního jara o údajném převodu financí z IPB do zahraničí.