Hokej by neměl být důležitější než boj proti komunismu

Zatímco o významu druhého z nich se většinou nepolemizovalo a odškodnění antifašistů se považovalo za samozřejmé, v prvním případě často docházelo a dochází ke zpochybňování zásluh lidí, kteří se nesmířili s komunistickou totalitou a bojovali proti ní. Většinová a dlouholetá kolaborace s bolševikem je v podvědomí české společnosti zakořeněna více, než by se na první pohled zdálo a než si je veřejnost ochotna přiznat.

Názorně se to projevuje ve způsobu vyrovnávání se s touto kapitolou národní historie. Zločinci, kteří v padesátých letech ničili tisíce životů, nebyli potrestáni. Jejich následovníci ze sedmdesátých a osmdesátých let se většinou bez problémů přelili do polistopadového politického a ekonomického života a patrně si s sebou vzali miliardy zmizelého komunistického majetku. Po jeho osudu už nikdo nepátrá a nikoho to ani nezajímá. Stejně jako důkladná diskuse, která by diktaturu komunismu v Československu podrobně analyzovala a konkrétní zlo a podíl jednotlivců na něm adresně a veřejně pojmenovala.

Nelze se pak divit tomu, že většině lidí jsou celkem lhostejné osudy osob, které proti komunismu bojovaly a které za svoji činnost strávily léta v komunistických kriminálech. Tento přístup k národní historii se odráží také v současné pokleslé morálce české společnosti a výrazně ji odlišuje od tradičních demokratických států. V nich si dokáží vážit hrdinů, ke kterým bojovníci proti jakékoli diktatuře určitě patří. O tom by například mohli vyprávět českoslovenští váleční piloti, aktéři bitvy o Velkou Británii, kteří se v těchto dnech díky novému filmu s názvem Tmavomodrý svět, ocitli v centru pozornosti. Ti se těšili a patrně stále ještě těší větší úctě za kanálem La Manche než v české kotlině.

Ostatně názorným příkladem toho jak někteří lidé uvažují o odbojářích, může být debata v poslanecké sněmovně týkající se právě odškodnění politických vězňů z dob komunistické totality. Při ní se často argumentovalo tím, že na odškodnění nejsou peníze. Zhruba jedna až jedna a půl miliardy korun se prý ve státním rozpočtu nenajdou, proto by bylo dobré případnou náhradu alespoň o rok odložit. Přitom symbolické gesto ve vyplacení peněz za život strávený v komunistických kriminálech se týká starých lidí, kteří často nemají dostatek peněz například na léčení následků pobytu v uranových dolech a komunistických lágrech. Pokud má být tudíž gesto státu vůči nim účinné, nemělo by být nijak odkládáno a pomoc by měla být vyplacena co nejdříve.

Když někteří politici chtějí za každou cenu sehnat miliardu korun na výstavbu hokejové haly, měli by zajistit dostatek financí pro vyplacení odškodného. Jinak dají vězňům komunistického režimu najevo, že pro budoucnost tohoto národa je důležitější hokejové hrdinství, než boj za takové hodnoty jako je demokracie a svoboda. Ostatně z dosavadního způsobu vyrovnávání se s komunistickou minulostí a z přístupu společnosti k aktivním účastníkům protikomunistického odboje, musí mít tito lidé už dávno hořký pocit. Nyní mají poslanci šanci, jim ho alespoň nepatrně osladit. Čeští zákonodárci by při snaze o případný odklad neměli argumentovat ani nedostatkem peněz, ani tím, že stát vězňům komunistického režimu v nedávné minulosti poskytl jednorázové odškodnění za újmu na zdraví a že jim nepatrně přilepšil k důchodu.

ČRo 6 / RSE 17. května 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz