Hlučný Američan v Temelíně

Jak předpokládali realisté, Fagan tuto lhůtu prodloužil, z čehož se dá usuzovat, že ještě nemá zcela jasno v tom, na čem chce vlastně elektrárenské firmy podusit.

Rozhodně v tom ale budou hrát roli média a neochota společností poskytnout detailní informace. Oba aspekty spolu souvisejí. Jestliže totiž, jak napsala firma Westinghouse, je většina technologických informací předmětem smluvního vztahu s ČEZem a každá firma, zvláště obchodující s takovými strategickými technologiemi, nemá přirozeně zájem o stoprocentní otevřenost, je to voda na mlýn Faganově mediální prezentaci.

Po každé nezveřejněné informaci může přece tvrdit, že výrobce elektrárenské technologie nebo její uživatel něco tají. Že média hrají zásadní roli ve Faganových plánech svědčí i to, že odmítal zahájit úterní tiskovou konferenci, dokud všichni novináři nepotvrdili, že na něj vidí.

Pozadu nezůstal ani s dramatickými gesty. Podobně jako na tiskové konferenci před měsícem v Rakousku, i v České republice kladl otázky a obracel se na nepřítomné české a americké elektrárníky, kterým vyhrožoval: Budeme vás vláčet za šos po každém koutě světa.

Z právnického hlediska se předpokládá, že hlavní zbraní právníka Fagana může být požadavek, aby výrobci technologií k jaderným elektrárnám, případně jejich uživatelé, už dopředu prokázali, že je v jejich silách odškodnit případné poškozené při havárii v jaderné elektrárně. Jak známo, takové škody mohou být drobné, ale stejně tak nevyčíslitelné, pokud by došlo k úniku jaderného materiálu, jako při známé havárií v ukrajinském Černobylu. Bezpečnost moderních jaderných elektráren je sice nesrovnatelná proti černobylské, ale je možné s jistotou tvrdit, že s absolutní jistotou nelze havárii vyloučit nikdy.

A temelínská elektrárna je paradoxně možná v horším postavení než fungující elektrárny černobylského typu, protože se v ní snoubí ruská a americká technika. Toto spojení je zatím nevyzkoušené, na rozdíl třeba od samotných sovětských elektráren. Nic to sice nedokazuje, ale vytváří to velký prostor pro spekulace prakticky jakéhokoli typu.

A je nabíledni, že žádná firma nemůže poskytnout stoprocentní záruku, že může odškodnit všechny případné oběti havárie svého výrobku. Je to podobné, jako kdyby měl výrobce automobilu dokazovat, že odškodní všechny oběti automobilových havárií.

Jak se tedy zdá, argumentační zázemí právníka Fagana není v případě temelínské jaderné elektrárny nijak široké. Přesto jistý úspěch může zaznamenat, a to právě proto, že jaderná energetika je velmi specifický obor. Připomeňme například, že zakázku mezi ČEZem a firmou Westinghouse musel schvalovat americký Kongres.

Vzrůstající nároky na bezpečnost jaderných zařízení přirozeně prodražují jejich provoz. Pokud by tedy i Fagan přispěl svým vyhrožováním k dalším bezpečnostním zárukám, mohlo by se stát, že elektrárna už nebude vůbec rentabilní. A to se netýká jen těch českých, ale samozřejmě jaderných elektráren všude na světě.

Další slabinou ČEZu je to, že jde o společnost, která by měla být v nejbližším období privatizována. Jak už bylo zaznamenáno, aktivita právníka Fagana se projevila mírným výkyvem cen jejích akcií. Někteří pozorovatelé se dokonce domnívají, že v pozadí Faganovy aktivity může být právě snaha o snížení ceny ČEZu před jeho privatizací.

Rozhodně si tato společnost nemůže být jistá, s čím na ni Fagan vyrukuje a jak dlouho bude jeho mise u bran temelínského monstra trvat.

Na druhé straně proti Faganovi mluví přece jen jistá odlišnost od jeho předchozích případů. Je pravda, jak chlubně připomíná, Švýcaři, Němci i Rakušané se v případech obětí druhé světové války holedbali, že Fagan nemá šanci, a prohráli.

Ale tam skutečně šlo o konkrétní škody, konkrétní poškozené, kteří se nedali zpochybnit. Totéž je možné říci o obětech lanovkového neštěstí v rakouském lyžařském středisku Kaprunu, kde Fagan žaluje výrobce lanovky. Jsou zde konkrétní oběti.

V případě jaderné elektrárny v Temelíně jde hypoteticky o možné oběti budoucí, jde o míru informování veřejnosti o provozu elektrárny a zajisté také o Faganovu naději, že bývalá americká společnost Westinghouse ve vztahu k nějaké vzdálené a ještě postkomunistické zemi určitě něco neudělala přesně tak, jako by tu udělat musela ve Spojených státech. To nemusí stačit.

Poslední, ne ale nepravděpodobnou spekulací je, že Fagan přibral kauzu jaderné elektrárny Temelín jen jako melouch ke svému hlavnímu středoevropskému případu, právě ke kaprunské lanovce, kde má určitě více nadějí.

A jestli se dá něco z Temelína vytěžit, pak je to velká publicita. A s ní přece Fagan pracuje jako s pracovní metodou. Tak jako tak, temelínská elektrárna bude mít s Faganem problémy a je možné jen doufat, že svědomí jejich stavitelů je opravdu čisté, jak to veřejnosti léta tvrdí.

ČRo 6 / RSE

20. března 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz