Genová terapie slepoty

Zelené řasy potřebují vědět, odkud právě svítí slunko. Pro orientaci využívají "světločivný" protein zvaný channelopsin-2. Tým amerických vědců vedených Zhuo-Hua Panem z detroitské Wayne State University School of Medicine se pokusil tento protein zapřáhnout do léčby vrozené slepoty u myší. Výsledky jejich výzkumu přináší přední vědecký časopis Neuron.

Gen pro světločivný protein řas podstrčili genoví inženýři do dědičné informace neškodného viru, kterým pak infikovali oči nevidomých myší. Virus se zachoval jako mikroskopický trojský kůň a "podstrčil" gen řasy buňkám myší sítnice, které nebyly s to reagovat na světlo. Po několika týdnech měly myši v sítnici celou řadu buněk, které světlo vnímaly a reagovaly na ně tvorbou nervového vzruchu. Sítnice dokázala reagovat na osvětlení, při kterém na každý její čtvereční centimetr dopadalo 1014 fotonů. V sítnici lidského oka reagují světločivné čípky už na příliv 107 fotonů na čtvereční centimetr a tyčinky zaznamenají světlo, které posílá na centimetr čtvereční 1010 fotonů. Pan a jeho spolupracovníci jsou přesvědčeni, že vyšší dávkou virového "trojského koně" dokážou sítnici slepých myší "nabít" větším množstvím světločivného proteinu z řas a citlivost oka se tím podstatně zvýší. Už teď je zřejmé, že informace o světle zachyceném sítnicí léčeného oka doputuje myším až do centra, které je v mozkové kůře zodpovědné za zpracování obrazu. Bohužel to neznamená, že se myším vrátil zrak a zvířata po léčbě alespoň něco viděla.

"Nevíme nic o tom, jak myší mozek tento signál interpretuje," přiznal Pan v rozhovoru pro populárně-vědecký časopis New Scientist. "Čeká nás ještě dlouhá cesta. Musíme ještě odzkoušet a prověřit spoustu věcí."