František Chvalovský - muž, který vyměnil dresy

Ne snad, že by to nebyla zajímavá informace i dnes, kauza Chvalovský spolehlivě plní první stránky novin. Jenže už to není blesk z čistého nebe: zatčení předsedy fotbalového svazu bylo v době, kdy má s českými soudy starosti už i Vladimír Železný, vlastně jen otázkou času. Ohlédneme-li se navíc za posledními jedenácti lety českého fotbalu řízeného stratégem ze severočeských Blšan, můžeme si říct: předseda reprezentoval český fotbal, jak to jen nejlépe uměl.

Vepřová půlka

Když loni v zimě přinesl Respekt první informace o Chvalovského problémech s nesplácenými úvěry u Komerční banky zareagoval předseda bohorovně: "Nejsem jediný, komu nejdou obchody, překročil jsem možná o dva tři měsíce nějaké lhůty splatnosti, ale kvůli tomu mě snad nemusí vyslýchat policie," vysvětlil v rozhovoru a podal na Respekt žalobu. Skutečně - fakt, že si půjčil na vývoz vepřových půlek, peníze přitom nastrkal mimo jiné do svého fotbalového klubu v Blšanech a trochu je zapomněl splácet, nemohl Chvalovský považovat za nějaký velký problém. Kdo by ho taky mohl na možné problémy upozornit? Fotbalový svaz stál za svým předsedou jako jeden muž.

"Je nenahraditelný," prohlásil jeho první zástupce Jan Gottwald a snad až na věčně nespokojeného bývalého reprezentanta Milana Luhového z fotbalového hnutí nezazněl výrazně jiný názor.

Ta reakce byla vlastně docela pochopitelná. Vždyť to byl přece náš předseda, pod jehož vedením dosáhla reprezentace až na druhé místo na mistrovství Evropy 1996. Podívejte, kolik našich hráčů se stalo ozdobami světových velkoklubů. A pana předsedu uznává i svět, stal se místopředsedou evropské fotbalové asociace.

Je pravda, že polistopadová éra patří mezi ty úspěšnější období českého fotbalu. Pokud se ale nenecháme zaslepit miliony marek létajícími kolem dvacetiletého českého zázraku jménem Rosický nebo aktuální formou hvězdného dua Nedvěd - Poborský v Laziu Řím, dojdeme při bližším zkoumání k výsledku, že všechny úspěchy jsou víceméně shodou šťastných náhod, která občas menší fotbalové země potkává. V osmdesátých letech zazářili Belgičani či Dánové, v devadesátých se pak úspěchy na šampionátech či rozprodejem svých hvězd do ciziny mohlo pochlubit i Bulharsko, Rumunsko či země bývalé Jugoslávie. Za pár let může s úspěchy být všechno jinak.

Bony a neklid

Chvalovský nebyl zatčen a obviněn za to, jak řídil fotbalový svaz, ale za své podnikání. Funkce mu přitom sotva v obchodech překážela. Naopak, stát v čele jedné z nejmasovějších organizací v zemi (400 tisíc členů), ukazovat se po boku královny Alžběty nebo vrcholných českých politiků (a tajně je sponzorovat), to všechno dávalo Chvalovskému lesk významné celebrity a důvěryhodného obchodního partnera. Dlouhá léta to stačilo. Nelze se Chvalovskému divit, že je překvapen, jak se najednou časy mění.

Kariéra fotbalového předsedy má nakonec své kořeny už v hluboké minulosti. Když pětatřicátník Chvalovský, protřelý zaměstnanec podniku komunistického zahraničního obchodu, nastoupil v únoru 1990 do čela fotbalového svazu, měl reprezentovat změnu. Po vnější stránce se to určitě povedlo. I venkovské kluby, jako byly třeba Chvalovského Blšany, rychle vyměnily staré seprané dresy za lesklá trika západní provenience. Kluby po vzoru světových klubů roztočily inflační spirálu částek za přestupy hráčů.

Jenže uvnitř zůstal fotbal stejný, jako býval v době pozdního komunismu. Tehdy pokrytecká hra na "amatéry" dosáhla vrcholu. Hráče "jako" zaměstnávaly "partnerské závody", za jejich přestupy se "jako" nic neplatilo.

Ve skutečnosti tvořily černé fondy nejvýznamnější část klubových rozpočtů a doba, která běžnému fotbalovému podnikání rozhodně nepřála, naučila klubové bafuňáře pohybovat se v temnotách.

Problém je, že staré zvyky přežily i do nových, svobodných poměrů. Český fotbal v sobě koncentroval snad to úplně nejhorší, co bylo počátkem 90. let v zemi k mání. Seznam zkrachovalých hochštaplerů, kteří se v tomhle byznysu pohybovali, je pozoruhodně dlouhý: Mach, Čekan, Hrstka, Komanický, Junek, Rezeš, Švarc...

Absrudita jejich megalomanských plánů (hrazených většinou z nikdy nesplácených úvěrů) je dnes do očí bijící, tehdy to ale vypadalo jako logická součást plánovaného českého ekonomického zázraku.

Václav Klaus se ukazoval na fotbale v Drnovicích s šéfem zkrachovalého Chemapolu Junkem, kdysi druhý muž ODS Čermák jezdil s Machem a "placenými společnicemi" k moři.

Žižkovského hrdinu Čekana lákal do ČSSD osobně Zeman (tedy do doby, než prasklo, že údajný miliardář nezaplatil FNM pár set milionů za privatizovaný Elektroodbyt). Řídit takovou smečku vyžadovalo od Chvalovského silný žaludek. Léta to s přehledem zvládal, jako kmotr rodiny plné vzájemné nenávisti a podrazů, přesto pevně semknuté proti útokům zvenčí.

Je symbolické, že Chvalovský prožívá své nejkrušnější období ve stejné chvíli, jako Vladimír Železný. Blízkost obou vládců všelidové zábavy spolehlivě připomíná fakt, že se česká liga už sedm let objevuje výhradně na obrazovkách Novy.

Nový začátek

I pro Františka Chvalovského platí presumpce neviny. Třeba ho soud osvobodí a Chvalovský, který s pokáním splatí všechny dluhy, bude pro své obchodní partnery zase důvěryhodnou figurou. O svou budoucnost teď ale hraje především český fotbal a pro něj bohužel platí jediné. Do jeho čela musí nastoupit úplně noví, nezkompromitovaní lidé, kteří rozpráší dosavadní struktury i zvyky.

Musí důkladně vyšetřit podezření, že domácí ligu ovládá nevídaná korupce, se kterým naposledy a bohužel bez důkazů vystoupili funkcionáři Bohemians. Zájem napravit poměry by měli mít sponzoři se slušnou pověstí, třeba ti reprezentační jako Radiomobil, Puma či pojišťovna Generali, a také fotbalové hvězdy uvyklé snad už z Itálie, Německa či Anglie na méně balkánské poměry.

Jen potom nebudeme muset Chvalovského případ považovat za potvrzení všech špatných zpráv, které o našem fotbale už stejně dávno víme, ale za šanci pro nový začátek.

Jindřich Šídlo Autor je komentátorem časopisu Respekt

Napsáno pro Svobodnou Evropu a Respekt v rámci cyklu Dnešek

Napište nám, co o tom míníte VY: rse@cro.cz