Exempla trahunt

Stoupenci aklamačního způsobu hlasování argumentují tím, že na rozdíl od tajného znemožňuje zákulisní čachry a kupčení s hlasy. Občané mají právo vědět, jak se při hlasování zachoval jejich volený zástupce. Je pozoruhodné, že stejnou argumentaci použil již římský císař Gaius Ceasar Augustus Gemanicus, přezdívaný Caligula, když doporučoval římskému Senátu svého kandidáta.

Stenografický záznam jeho vystoupení se sice nedochoval, ale z díla antického dějepisce Suetonia "Životy dvanácti císařů" se dá Caligulova logika docela dobře rekonstruovat. Připomněl shromáždění, že devítisetčlenný římský Senát je tělesem značně zbytnělým, těžkopádným, zvláštní oblibě se u Římanů netěší a beztak má jen poradní hlas. Caligulův kandidát by v něm byl opravdovou štikou v rybníce. Ze všech senátorů by nepochybně měl největší hlavu, jeho zvolení by znamenalo snížení věkového průměru a bylo by rozhodně tou radikální změnou, po které prahnou prostí Římané znechucení věčným politikařením nobility. Veřejná volba před očima všech občanů, na jejichž regulérnost dohlíží bdělí pretoriánci, prověří pravé smýšlení zástupců lidu.

Po tomto úvodu, jak dosvědčuje Suetonius, Caligulův kandidát, jeho milovaný sedmiletý hřebec Incitat byl jednohlasně zvolen senátorem, posléze také římským konzulem. Zanedlouho císař Gaius Caesar Augustus Germanicus byl sice ubodán senátní lůzou, jenže jednomyslné rozhodnutí Senátu už nemohlo být revokováno. A tak Incitat do smrti zůstal konzulem a pobíral skromnou senátní prebendu: obrok ovsa denně, o který se musel dělit s kobylkou Penelopou, s níž byl z Caligulova rozmaru veleknězem řádně oddán. Nikdy toho moc nenamluvil, jen občas se římským poměrům tiše zařehtal.

Inu, jak se říkalo mezi starými Římany - exempla trahunt (příklady táhnou).