Evropské rozměry povodní

Podle ministra zahraničních věcí České republiky Cyrila Svobody bylo během společné katastrofy zaznamenáno mimořádné zlepšení vzájemných česko - rakouských vztahů, ale i vztahů mezi dalšími sousedními státy. Vše špatné je pro něco dobré, připomněl Cyril Svoboda přísloví. Podobně hovořil ve Vídni předseda jedné z komor rakouského parlamentu Heinz Fischer. Obě země, ač samy stižené stejným neštěstím, si v těžkých situacích pomáhaly. V Rakousku zasahovali čeští hasiči, Rakousko zase nabídlo sousední zemi očkovací látky proti žloutence.

Určité pozitivní politické dopady povodní shledal také člen Evropské komise pro rozšíření Gunter Verheugen. Na své návštěvě České republiky hovořil o tom, že dvě členské a dvě kandidátské země zahájily velkou společnou iniciativu, kterou Evropská unie okamžitě vzala za svou. Německo, Rakousko, Česko a Slovensko se ocitly na jedné lodi a byla to velmi dobrá zkušenost, řekl komisař novinářům po příjezdu na neformální zasedání ministrů zahraničních věcí Evropské unie v Dánsku. Zde má být zřízen zvláštní fond na pomoc postižených záplavám, který bude disponovat zpočátku pěti sty milióny eur.

Ve čtvrtek komisař Verheugen viděl v Praze následky povodní a slíbil, že se bude o pomoc zasazovat. Zároveň připomněl, že solidarita Evropské unie je ukázkou výhodnosti vzájemného sbližování. Důvodem, proč Evropská unie jednala tak rychle je prý také to, aby se ukázalo, že nejde o byrokratickou mašinerii, ale o nástroj, který slouží zájmům lidí.

Jak se zdá, přírodní katastrofa by skutečně přece jen mohla pomoci určitým procesům, které jsou v rámci budoucí podoby sjednocené Evropy žádoucí. Správně ale je řečeno, že by mohla pomoci, nic více. Často přece platí, že společné neštěstí spojuje, ale jakmile pomine, vše se vrací do původních kolejí. Kde byla nevraživost, je nadále, kde byly spory a nenávist, tam se totéž znovu vrací. Středoevropských národům a speciálně národu českému to není nutné obzvláště připomínat.

Nyní jde tedy o to, jak si budou umět tyto národy s novou skutečností poradit. Záležet bude na nich, ale i na Evropské unii. To, že nyní jednala rychle, ještě v souladu se slovy evropského komisaře, nemusí znamenat, že není brokratickou mašinerií nebo se takovou nemůže stát. Kandidátské země, často znejistělé některými požadavky Evropské unie, mají s podporou svého obyvatelstva pro vstup určité problémy. Problémy jsou i s jednoznačně oprávněnými požadavky Evropské unie, jako je požadavek odstranění korupčního prostředí či potřeba dobrého fungování státní správy.

Na ještě větší problémy narážejí diskutabilní požadavky, zejména snaha některých evropských politiků po některých unifikacích, které jsou často ve prospěch zájmových skupin, ekonomických i národních.

Evropská unie i proevropsky orientovaní politikové v kandidátských zemích budou mít tedy ještě více práce, aby svým občanům dokázali, k čemu je sjednocená Evropa dobrá. Nic není samozřejmé a hlasy skeptiků není nutné umlčovat jako něco zcela nepatřičného. Ostatně, v mnoha zemích už členských v Evropské unii vedla často přílišná zbrklost při prosazování evropského sjednocení k růstu popularity nacionalistických a populistických politiků typu rakouského Jorga Haidera. Rychla reakce při povodních asi nebude zcela stačit.

Míček bude i na straně České republiky. Ta by měla dokázat, že umí pomoc, nabízenou Evropou, opravdu efektivně využít. Ostatně, komisař Verheugen správně nabádal české politiky, aby při obnově země mysleli už na své budoucí členství v Unii. Česká republiky by už nyní měla připravovat velké projetky obnovy země, k nimž bude moci využít peníze ze strukturálních fondů v roce 1994. Zřejmě nejtrapnější by bylo, k čemuž v této zemi existují, jak známo, historické tendence, kdyby pomoc Evropské unie byla tak nějak, jak se pěkně hezky říká, zašantročena.

Česká sociálně demokratická vláda, která připravuje obnovu země, a myslí přitom, jak se dosud zdá, zejména na zvyšování všemožných daní, by měla myslet i na tento, evropský aspekt obnovy. I v průběhu záplav se ostatně mnohdy ukazovalo, že mnohé země z vyspělé Evropy jsou ochoty pomoci, avšak na české straně není schopnost pomoc využít. Přitom kandidátské země jsou na tom v mnohém lépe než země členské, které jsou považovány za bohaté, schopné si pomoci sami.

Středoevropská, ale i evropská spolupráce čtyř zemí by tedy měla být nejen o tom, zda-li tyto země budou schopny evropské peníze zužitkovat. Mělo by to být jedna z prvních zkoušek jejich vzájemné kompatibility v rámci připravovaného velkého celku. A to zkouška, opravdu v extrémních podmínkách, zkouška nikoli ohněm, ale vodou.

rse@rozhlas.cz