Ekonom: Daňové ráje příznivě ovlivňují daňovou politiku států

V České republice se do daňových rájů uchyluje zhruba 13 tisíc firem. Je to problém, politiků, že nedokáží podnikatelům zajistit přijatelné podmínky pro jejich existenci?

„Daňové ráje jsou regiony, které záměrně uplatňují z globálního hlediska výhodnější daňovou politiku,“ vysvětlil v úvodu pořadu Pro a proti hlavní ekonom finanční skupiny Roklen24 Lukáš Kovanda.

Snaží se tak přilákat subjekty, které by tam ustanovily svá sídla. „Z toho pak mají další příjem. Mezi daňové ráje patří kromě ostrůvků v Karibiku např. Nizozemí nebo americký stát Delaware.

Podle Kovandy jsou daňové ráje přirozeným regulátorem daňové politiky.

Kovanda: „Daňové ráje zintenzivňují daňovou konkurenci mezi jednotlivými státy. Jsou trnem v oku těm státům, které mají vysoké daně, a proto jsme nyní svědky globálního lynče proti daňovým rájům. Známe je už od dob antiky: i tenkrát existovaly ostrůvky v okolí Athén, kde lidé ukrývali své zboží, aby je nemuseli danit v Athénách.“

V případě veřejných zakázek by ale zákony měly být psány jinak, tvrdí ekonom. „Musí být zajištěna úplná transparentnost, což v posledních desetiletích v České republice zajištěno nebylo.“

Michal Friedberger z firmy Akont, která poskytuje poradenství v oblasti daňových rájů chápe daňový ráj jako zemi, která pro nějakou skupinu podnikatelů poskytuje nějakou daňovou výhodu.

„Sem bych zařadil klidně i Českou republiku s jejími investičními pobídkami,“ dodal konzultant.

V drtivé většina se české firmy rozhodují pro daňové ráje kvůli zajištění anonymity, ochraně majetku nebo právní stabilitě. „Daňový efekt je už v dnešní době upozaděn. Využívá se hlavně výhod lepšího právního prostředí.“

Friedberger: „Daně nejsou o morálce, je to platba která se musí platit, je stanovena zákonem. Bavit se o tom, jestli je morální, nebo nemorální není na místě. Můžeme se bavit, jestli má být daň sociální nebo ne, ale morálku v tom nevidím.“

Kritiku na adresu tenistky Kvitové, která podává své daňové přiznání v Monaku, konzultant nesdílí.

„I v penězích funguje zákon zachování energie a hmoty, takže ty peníze se neztratí. Lidé, kteří si legálním způsobem sníží daňové zatížení, ty peníze vezmou, a opět je někde investují. A investují zpravidla tam, kde jim to je nejblíž, tj. v České republice,“ shrnul Michal Friedberger.