Dvory a rezidence ve středověku XI.
Jak slavila česká nobilita Velikonoce? Co patřilo na slavnostní stůl? Jaké zvyky zůstaly do dnešních dní? To už jsou otázky pro další téma seriálu Dvory a rezidence ve středověku s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR.
Velikonoce jsou označovány jako nejvýznamnější křesťanský svátek. Navíc s dlouhou tradicí, protože doklady o jejich slavení máme už z 2. století našeho letopočtu. Připadají na 1. neděli po prvním jarním úplňku. Oslavy se tak mohou odehrávat v rozmezí dní od 22. března do 25. dubna. S Janem Zelenkou si můžeme připomenout, z čeho oslavy jara vycházejí.
Středověk v zajetí touhy po senzacích a zajímavostech
Historické prameny o samotných oslavách Velikonoc příliš neříkají. K naší škodě kronikáře zajímali více různé netradiční události než samotné liturgické obřady. Ty patřily k běžné součásti života, i když v čase velikonočních oslav probíhaly v honosnějším duchu.
Velikonoce u dvora
Významné církevní svátky, jako Vánoce, Velikonoce či Letnice, využívali středověcí králové jako příležitost nechat se znovu slavnostně korunovat. Vlastně tím chtěli upevnit význam panovnického majestátu. Výjimkou nebyl ani anglický panovník normanského původu Vilém Dobyvatel nebo jeho syn Jindřich I.
Kázání a nůžky
K oslavám křesťanských Velikonoc patří pochopitelně návštěva kostela spojená se mší a kázáním. Jedno z takových kázání se díky své výjimečnosti zapsalo do dějin. Bylo vysloveno v roce 1105 biskupem Serlem právě před dvorem Jindřicha I. Anglického. Biskup si skutečně nebral servítky a velmi jasně kritizoval zženštilé chování královských dvořanů i samotného panovníka.
„Vy všichni nosíte vlasy ženského střihu, což není náležité pro ty, kteří by měli užívat svou sílu jako muži… Dlouhé bradky dodávají vzezření kozlů, jejichž oplzlá chlípnost je hanebně napodobována smilníky a sodomity, kteří jsou oprávněně v opovržení u slušných mužů kvůli nemravnosti jejich sprostého chtíče. Tím, že si nechávají růst dlouhé vlasy, vypadají, jako by napodobovali ženy, a s ženskou slabostí ztrácejí vlastní mužskou sílu a jsou vedeni ke hříchu…Upustili od holení svých bradek ze strachu, že krátké strniště by mohlo popíchat jejich paní, když je líbají… Zvrácení synové Beliala… odkrývají vlastní zženštilost svou změkčilostí.“
Biskup rozhodně ke změkčilým mužům nepatřil. Na závěr svého kritického kázání totiž vytáhl nůžky a s Jindřichovým svolením krále i jeho dvořany ostříhal.
Prostředí českého dvora
Spojení oslav velikonočních svátků a slavnostní korunovace pro nás zachytil také kronikář Kosmas, když líčil přátelství mezi sv. Vojtěchem a císařem Otou III.
„Byl Vojtěch, biskup pražský, tak důvěrně znám a tak mu byl milý v službách, že ho král o Božím hodu velikonočním, jejž slavil v Cáchách v paláci za přítomnosti všech biskupů, vyznamenal tou vznešenou službou, aby mu vložil korunu na hlavu a sloužil slavnou mši, což příslušelo jenom arcibiskupovi… Mimo to mu dal roucha, v kterých by sloužil mši o Velikonocích.“
Chcete sehnat panovníka? Počkejte si na svátky
I přesto, že se oslavy Velikonoc posouvají podle prvního jarního úplňku, pro středověký dvůr byly v podstatě stabilním datem, protože program byl plánován dlouho dopředu i s místem, kde se dvůr na svátky bude nacházet. Snadněji tak pochopíme fakt, kdy se Velikonoce staly časem rozhodování významných politických otázek. Pro příklad můžeme otevřít kroniku merseburského biskupa Dětmara, kterou sepsal na počátku 11. století:
„Velikonoční svátky slavil král v Quedlinburku a při této příležitosti obstarávali dvorskou službu čtyři vévodové, totiž Jindřich Bavorský u tabule, Konrád Franský jako komorník, Hecil falckrabě Korutanský jako číšník a Bernard Saský jako maršálek. Přijeli také Boleslav a Měšek se svým doprovodem a poté, co oslavy řádně proběhly, odjeli bohatě obdarováni domů. Vévoda Měšek z Polska se v tyto dny rovněž prohlásil za králova vazala a mimo jiné dary, věnoval králi velblouda.“
Další příklad už můžeme najít v českém prostředí. Kronikář Kosmas nám zanechal k roku 1100 například tuto zprávu:
“Kníže Břetislav zjistiv z některých zpráv bezpečně, že císař chce slaviti Velikonoce v Mohuči, uznal za nejvhodnější poslati tam svého zvolence Heřmana, aby jednak donesl jeho dary císaři, jednak přijal svěcení.“
Velikonoce nabízely také ideální příležitost k uvítání vzácných hostů. K roku 1160 máme zprávy o příjezdu pražského biskupa Daniela do Uher v roli posla císaře Fridricha Barbarossy.
Měl zde jednat o otázce papežského schizmatu, tedy okamžiku, kdy křesťanský svět měl dva papeže, kteří soupeřili o své uznání.
„V den svatý velikonoční přivítán byl řečený biskup pražský jakožto posel papežův a císařův s procesím od arcibiskupa Lukáše a od jiných biskupů uherských, a potom doprovázen ke králi a to tak, že před ním kříž nesli. Od krále byl počestně přijat, pozdraven, a když své poselství vykonal, byl ubytován a dobře hoštěn.“
Velikonoce jako čas volby biskupů
Kronikář Jarloch nás svou zprávou upozorňuje na další zajímavou součást velikonočních oslav. Jeho zpráva patří k zelenému čtvrtku roku 1182.
„…potom o zelený čtvrtek volba jeho odbyta jest, při níž podivnou božskou milostí vše připadlo, co k takové slavnosti vidí se býti potřebným, totiž volba duchovenstva, schválení knížete, vůle lidu obecná. Opatové, kteří volbě jeho přítomnými byli, poněvadž se blížil hod velikonoční, nemohli se domů vrátit, z nichž jeden, a to přední, zmíněný Gotšalk, výklady nám činil na Strahově jeden o zeleném čtvrtku a druhý na hod velikonoční…“
Příště
Již v této době patřili k velikonočnímu času pašijové hry a jiná dramatická ztvárnění na motivy evangelií, ale o tom už si s PhDr. Janem Zelenkou povíme více za týden. PhDr. Dana Dvořáčková navíc doplní i recepty k jídlům, která patřila na velikonoční stůl.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
