Dravé ryby chrání korálové útesy

Tento fakt se vzpírá selskému rozumu. Dravé ryby loví ryby býložravé a ty čistí korály od nánosu řas. Právě zarůstání řasami je však jedním z významných faktorů přispívajících k zániku korálových útesů. Britští vědci prokázali, že dravci loví jen malé druhy býložravých ryb a vyklízejí tak prostor pro velké rybí býložravce. Obři nabídnutou šanci nepustí a zvýší "sklizeň" řas z korálů na čtyřnásobek.

Korálové útesy nezadržitelně mizí. Za posledních 50 let jich zanikla polovina. Příčin je více. Znečištění moře, globální klimatické změny, nadměrná zátěž celého ekosystému lovem, turistikou a dalšími lidskými aktivitami. Náprava je obtížná. Některé korálové útesy byly vyhlášeny za národní parky a rezervace. Stále častěji je v nich vyhlašován absolutní zákaz lovu ryb. V loňském roce například Great Barrier Reef Marine Park na bariérovém útesu u východních břehů Austrálie rozšířil zónu absolutního zákazu rybolovu z původních 4,6% rozlohy na 33,4%. Havajské rezervace korálových útesů počítají s pětinovým podílem zóny se zákazem rybolovu.

Co to přinese? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Zdravý selský rozum nabádá k opatrnosti. Zvláště v oblastech, kde je ekosystém korálového útesu už nějak postižen. Tým biologů pod vedením Petera Mumbyho z britské University of Exeter se rozhodl prověřit oprávněnost podobných obav na Bahamském souostroví v rezervaci Exuma Cays Land and Sea Park. Na ploše 456 kilometrů čtverečních je korálový útes přísně chráněn už 46 let. Striktní zákaz lovu byl v rezervaci vyhlášen v roce 1986.

Bahamský korálový útes ohrožuje zarůstání vodními řasami a chaluhami. Hrozba je o to naléhavější, že tu prudce klesly stavy jednoho z hlavních býložravců - ježovky Diadema antillarum. Hlavní tíha při čištění korálů od řas a chaluh tak leží na rybách ze skupiny ploskozubců. Těm se někdy přezdívá pro typický tvar čelistí "papouščí ryby". "Papouščí" zobákovitá ústa umožňují ploskozubcům spásat porosty a chránit korály. V zónách se zákazem rybolovu se ale množí dravý kanic Epinephelus striatus lovící přednostně právě ploskozubce. Pokud by byl ekosystém útesu nenarušený a ježovka Diadema antillarum plnila bezezbytku svou roli, "probírka" hejn ploskozubců by asi nenapáchala žádné škody. Jenže tak tomu není. Mumby se obával, že úbytek ploskozubců v oblastech hojného výskytu kaniců vyvolá zarůstání korálů a jejich odumírání. Zjistili pravý opak. V místech se zákazem lovu jsou korálové útesy v lepším stavu než tam, kde jsou stavy kaniců redukovány rybáři a ploskozubcům nehrozí vážnější riziko. Jak je to možné?

Kanicové loví přednostně malé druhy ploskozubců a jejich populace bezesporu redukují. Na spásání řas a chaluh z korálů to má jen malý vliv. V něm hrají rozhodující roli velké druhy ploskozubců, které jsou před kanici v bezpečí. Jednoduše by se dravcům nevešly do tlamy. Lovem malých ploskozubců vytvářejí kanicové prostor pro velké býložravé druhy a ty jej bezezbytku využijí. Vede se jim skvěle. Díky tomu je v těchto oblastech spaseno čtyřikrát více řas a chaluh a korálové útesy jsou zdravější.

Výsledky studie Mumbyho týmu zveřejněné na stránkách vědeckého časopisu Science tak opět potvrdily, že zdravý selský rozum je pěkná věc, ale příroda se podle něj neřídí a má svou vlastní logiku.