Dopis devatenáctý: Olejné palmy

K tomu mu dodala kuráž návštěva Martiny a Milana, kteří s námi ještě před pár týdny otevírali kemp. Ted už Bedul i několikrát pomohl Alimu s opravou lodi - po jeho odchodu je totiž naše loď v jednom kuse rozbitá a Ali si s ní sám neví rady. Marjunimu Bedul říkal, že by se chtěl vrátit ke mně do práce, ale přímo za mnou si s tím návrhem zajít netroufal. Popravdě řečeno nevím, jak bych na to zareagoval, protože výzkumnou část programu (habituaci kahau) jsem se už definitivně rozhodl přerušit až do mého návratu do Indonésie v příštím roce. Moje důvěra v Bedulovu disciplínu je podkopána podobně jako moje důvěra v Aliho schopnosti a samotné dva už bych je teď do mangrovů neposlal. Místo toho jsem se s příležitostnou Aliho asistencí naplno zaměřil na ochranářskou část našeho projektu. A i když je tahle práce oproti opičímu výzkumu mnohem menší relax a člověk se při ní občas těžko brání depresím, dostavují se první úspěchy.

Hodně úsilí jsme v posledních týdnech věnovali problému plantáží olejné palmy podél břehu několika řek. To bylo jedno z nejsmutnějších překvapení, které jsem zažil, když jsem na těchto řekách po dvouleté přestávce projížděl. Namísto lesa jsem podél břehu viděl olejné palmy.
Palma olejná je v Indonésii mor, kterému už padlo za oběť hodně pralesa. Distrikt, ve kterém pracujeme, je bohužel pěstování olejné palmy silně nakloněn. Ale ani tak nevydává povolení k sázení palem na březích řek, protože plantáž olejné palmy není schopna odolávat půdní erozi a říční voda kolem plantáží je plná žlutého kalu. Nemluvě o tom, že palmy na březích brakických vod ani moc dobře nerostou.

Plantáž na břehu řeky|foto: Stanislav Lhota

Lesy na březích řek jsou v Indonésii chráněny několika poměrně přísnými zákony a plantáže, na které jsem narazil, jsou tedy ilegální. Když jsem tenhle problém nadhodil na veřejném jednání rybářů a rolníků se zástupci místní vlády, následoval v sále k mému překvapení bouřlivý potlesk a slovo si vzal další z obecenstva. Jeho proslov sice nebyl protkaný paragrafy tak jako ten můj, ale zato byl plny emocí - ukázalo se, že půda, na které se palmy pěstují, byla bez náhrady zabrána několika desítkám místních rolníků. Během přestávky za mnou zašel velmi rozhořčený ředitel úřadu pro lesy a plantáže, který mi ukázal povolení, které jeho úřad vydal společnosti PT Agro a ve kterém se jasně zakazuje sázet palmy blíž než 500 metrů od řeky.

O pár dní později mi telefonoval vesničan jménem Dharman, který tehdy na shromáždění vystoupil. Informoval mě, že ve vesnici Sepaku je víc než 200 rolníků připraveno vyrazit na plantáže s mačetami v ruce a práci PT Agro zastavit. Dharman a jeho kolega Sise mě pak vyzvedli z kempu a vyrazili jsme společně do Sepaku. Sise je asi největší aktivista v celém zálivu, ale je už starší a rozvážnější, takže navrhl demonstraci zastavit a pokračovat v jednání na úrovni vládních úřadů. Po dlouhé diskusi s tím vesničané souhlasili. Sise si vyžádal na jednání měsíc času. To se sice protáhlo na víc než dva měsíce, ale výsledek se dostavil. Byli jsme všichni pozváni na veřejné slyšení, které probíhalo dost bouřlivě a málem zase skončilo demonstrací, ale PT Agro nakonec práci skutečně zastavilo.

Tady býval prales|foto: Stanislav Lhota

Příští měsíc má být ještě jedno závěrečné slyšení a jeho výsledkem možná bude, že PT Agro opustí tři ze čtyř okresů. Sazenice palem budou muset vyrýpat a odvézt, nebo je věnovat vesničanům. Bohužel okres Pemaluan, ve kterém je i náš kemp, se k protestu nepřidal. Místní náčelník Japar je dost úplatný a s podniky jako PT Agro je velký kamarád. Mě považuje taky za něco jako podnik (protože mám bílou kůži), a tak je se mnou taky velký kamarád a podpořil zatím všechny naše snahy pokud jde o ochranu mangrovů. Dost na něm v tomto ohledu závisím, a tím pádem se dostávám na tenký led jemného politikaření. S Japarem jsme byli oba přizváni na poslední veřejné slyšení, já jako zástupce rolníků a Japar jako zástupce PT Agro. Ani jeden jsme ale nemluvili (nebylo to třeba, moje argumenty už vesničané znali nazpaměť a během schůze padly několikrát). Po jednání jsem zajel za Japarem domů, zdůraznil jsem svoji pozici neutrálního konzultanta a požádal jsem ho, aby vedení PT Agro navrhnul kompromis. Měli by z vlastní iniciativy přesadit sazenice v pásu aspoň 50 metrů od okraje mangrovů ještě před tím, než úřad pro lesnictví a plantáže začne nárokovat celých 500 metrů, které podnik ilegálně zabral. Samozřejmě jsem ale vynechal takové detaily, jako že úřad má ta data ode mně a že jsem to já, kdo na ředitele úřadu tlačí, aby proti PT Agru prosazoval další sankce. Budu v tom ještě muset trochu mlžit...