Do Mongolska!

Za důkaz dokonalé transparentnosti nedávných prezidentských voleb v Rusku pokládá Kreml skutečnost, že dopadly přesně tak, jak dopadnout měly. Tam, kde výsledky nedopadly dle zadání anebo voličská účast byla nápadně nižší než předepsaná - jako třeba v Permské oblasti - celé krajské vedení bylo na hodinu propuštěno za nedbalost.

Prezident Íránu Ahmadínežád ovšem tvrdí, že vzor správných voleb ukáže světu teprve jeho země, kde se lidové hlasování bude konat 14. března. Aby výsledek byl ještě transparentnější než v Rusku, Rada dohlížitelů již vyřadila ze soutěže více než 2 tisíce kandidátů, jejichž názory zaváněly opozičností.

Ani Rusko, ani Írán ovšem nemají na jistou českou politickou stranu, jejíž předseda prohlásil, že nezůstane na stejné kandidátce se spolustraníkem, který na otázku umístění amerického radaru bude mít jiný názor, než má momentálně on. A protože on je na kandidátce jedničkou, je jasné, že člověk odlišného názoru si musí hledat jinou kandidátku, jinou stranu, možná i jinou zemi. Nejde přitom o nějakou fundamentální zásadu, předsedův názor se mění dle rozmaru, ale povinností řadových členů podle něho je, kolísat spolu s generální linií strany.

Nebylo tomu tak vždycky: pamatuji si na časy, kdy v dobách televizní krize tehdejší předseda téže strany hřímal ve Sněmovně proti rebelujícím novinářům, zatímco jeho statutární zástupce je horlivě obhajoval na Václavském náměstí. Ten druhý nebyl potrestán, nýbrž povýšen, ba ani straně takový rozbroj v nejbližších volbách neublížil.

Dnes se příznivci současného předsedy utěšují tím, že vyloučení přece ještě neznamená popravu, a to už je panečku pokrok ve srovnání s padesátými lety! Vskutku útěcha je to pro chudé duchem. Vždyť ani v Íránu se dnes disidenti nepopravují.

ČSSD kdysi varovala, že pravice vytlačuje Českou republiku z Evropy někam do Mongolska. Mongolsko je v celém svém regionu jednoznačně nejdemokratičtější společností. Ač leží mezi Ruskem a Čínou, za odlišný názor se tam ze strany ani ze života nevylučuje. Nikoli do Sýrie, ale do Mongolska by měl příště zamířit Jiří Paroubek. V Sýrii se může naučit leda tak, jak chutná moc, v Mongolsku si může vzít rychlokurs demokracie.