Digitální technika vytlačí celuloidový film z kin
Staré celuloidové filmy se zřejmě stanou již brzy minulostí. Do kin by se totiž měla zavést digitální technika, která přinese hned několik velkých výhod. Diváci si vychutnají dokonalejší obraz a na výrobě a distribuci uspoří i filmová studia.
Zkuste si představit, že sedíte v kině a díváte se na film. Před vámi se odehrává klíčová scéna. U třpytícího se jezera stojí dva muži. Jeden je novinář, který se chystá odhalit skandál, druhý jeho nervózní informátor. Jezero má tak chladnou, živě modrou barvu, že skoro věříte, že se stačí pouze natáhnout a namočíte si ruku do vody. Obraz je báječně ostrý, barvy jasné a vy zřetelně vidíte i jemné proužky na novinářově obleku. V době, kdy v říjnu končil v kině v londýnském Soho, měl tento film s názvem Královská hra za sebou více než měsíční dennodenní promítání, během nějž se ani jednou obraz nezachvěl, neposkočil a ani se nerozostřil.
Tento dokonalý obraz má na svědomí digitalizace. Zbrusu nový digitální systém, který se zavádí do kin, je kombinací technicky vyspělého projektoru a počítačového serveru, jenž pravděpodobně jednoho dne vytlačí celuloid z promítací budky. Staré mechanismy prohánějí přes soustavu velkých kol 3600 metrů choulostivého 35ti milimetrového celuloidového pásku. Každé promítání na filmu přidá další vrstvu teček a skvrn.
Nový systém promítá snímek ze serveru jednoduše po stisknutí tlačítka. A protože film není na filmu, ale je uložený v podobě digitálního souboru dat, jeho kvalita se nikdy nezhorší. Promítá ho digitální projektor a film bude pokaždé vypadat přesně tak, jak si jeho tvůrce přál. Digitální technika byla v kinech použita již dříve.
U zrodu revoluce měl stát v roce 1999 George Lucas, který uvedl do kin Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba. Tehdy připravil speciální promítání, aby ukázal, oč lépe jeho film vypadá, když je promítán digitálním systémem. Ale jen hrstka režisérů následovala jeho příkladu, především z obavy, že rychle se rozvíjející technologie bude zastaralá už hned poté, co ji vybalí z krabice. Nevěděli také, kdo by za modernizaci promítacích zařízení vlastně měl zaplatit, jestli kina, nahrávací studia nebo distributoři.
Úspěšnější pokus o technickou revoluci přišel až letos v červenci, kdy sedm hlavních hollywoodských filmových studií zveřejnilo dokument, který stanovuje minimální přijatelné technické normy pro všechno od rychlosti playbacku a kontrastu barev až po kvalitu zvuku a bezpečnostní kódování. Kinematografický průmysl se nyní může digitalizovat s bezpečným vědomím, že jakékoliv vybavení, které splní požadavky, vydrží déle než kariéra většiny herců.
Hlavními důvody, proč by se do kin měla zavést digitalizace, není jen kvalitnější obraz. V současnosti Hollywood vynakládá zhruba miliardu dolarů ročně na výrobu a distribuci filmových kopií. Digitální kopie stojí pětinu a vzhledem k tomu, že je uložena na harddisku velikosti paperbacku, je snazší ji převážet než neskladné, těžké filmy. Časem by se daly filmy do kin posílat přes satelit či po kabelu, a to by náklady na přepravu snížilo úplně. I nabídka filmů by se mohla díky tomu rozšířit. S deseti filmy uloženými na jednom serveru by kina mohla měnit program na základě okamžité poptávky.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
