Dědic dobyvatelův

Jako dědic slavného děda to neměl lehké. Po smrti Timúra se všichni potomci, do té doby svatosvatě slibující jednotu, pustili do bojů o moc. Obrovská říše se rozpadla. Po čtyřech letech se války přece jen uklidnily a patnáctiletý Ulugh-beg se vynořil jako vládce Samarkandu. A tady zklamal ty, kteří si přáli vidět velikého vládce podoby Timúrovy, který prý vytyčoval hranice své říše hromadami lidských lebek. Ulugh-beg totiž nepodnikl žádné válečné tažení. Šel v jiných stopách svého děda, jenž proslul rovněž jako podporovatel věd a umění. I Ulugh-begův otec vybudoval neobyčejně bohatou knihovnu, která se stala bojištěm mladého vládce, takže o něm mohl roku 1487 napsat historik Davletšáh, že "... dosáhl vysokého stupně učenosti a hluboko pronikl do podstaty věcí ... V geometrii se podobal Eukleidovi, v astronomii Ptolemaiovi. Podle jednomyslného názoru význačných a moudrých, za islámu a dokonce dříve, od dob Alexandra po dnešek nebyl na vladařském trůně učený padišáh, který by se podobal Ulugh-begovi".

Ulugh-bega proslavila hvězdárna, kterou nechal zbudovat na kraji Samarkandu. Byla to podle všeho kruhová stavba o průměru asi 46 metrů, vysoká přibližně 30 metrů. Jejím srdcem byl gigantický astronomický přístroj, sextant, z kamenných bloků sestavených do dvou oblouků o poloměru 40 metrů, přičemž začínal ve výši střechy a končil deset metrů pod terénem. Byl orientován ve směru poledníku. Do zcela zatemněného prostoru mohlo světlo vstupovat jediným kruhovým otvorem ve střeše hvězdárny a promítalo se na bílý kruh, který se pohyboval nahoru a dolů po obloucích sextantu, na nichž byly podle všeho bronzové kolejnice. Přístroj sloužil k pozorování Slunce, planet a některých hvězd.

Logo|foto:Český rozhlas

S touto představou o hvězdárně, hned uvidíme proč tak skromnou, se ptejme po výsledcích. Zeměpisnou šířku Samarkandu určil Ulugh-beg na 30° 37' 33'', což je jen o 3' 04'' méně než dnešní údaj. Ještě výmluvnější svědectví o vědecké škole podávají kalendářní tabulky porovnávající výpočet let podle islámské, řecké, íránské, čínské a ujgurské tradice nebo trigonometrické tabulky vypočítané na deset desetinných míst. Vrcholem je Zižd, Ulugh-begovy astronomické tabulky. Bylo to první dílo, které nevycházelo z Hipparchových údajů pocházejících ze 2. stol. př. n. l. , ale spočívalo především na pozorováních prováděných v samarkandské observatoři. Ostatní autoři předcházející Ulugh-begovi vesměs opisovali z Hipparcha, takže francouzský astronom Pierre Laplace (1749-1827) mohl plným právem napsat o "největším pozorovateli" Ulugh-begovi, že jeho katalog hvězd a astronomické tabulky jsou nejlepší z těch, jaké byly před Tychonem Brahe (1546-1601).

Katalog uvádí 1018 hvězd a podle dnešního vyhodnocení pocházejí údaje o 900 hvězdách z přímých pozorování, zbytek byl vypočítán na základě Ptolemaiových (asi 100 - po 170 n. l.) dat. Na Ulugh-begových měřeních je obdivuhodná jejich přesnost. Jen pro ilustraci: při pozorování ročního pohybu planet udělal největší chybu u Merkura, totiž 10", nejmenší u Venuše, jen 2". Přitom se všechna měření prováděla v podstatě dosti primitivně, bez dalekohledu. Tehdy ho ještě neznali, a tak bývá Ulugh-beg označován za největšího astronoma předteleskopické éry.

Nebylo mu však dopřáno v klidu bádat. Islámské duchovenstvo vyvolávalo neklid, který vyvrcholil bojem mezi Ulugh-begem a jeho synem Abdallatífem. Ten v roce 1449 porazil vojska svého otce, jemuž pak duchovní doporučili vykonat zbožnou pouť do Mekky, aby odčinil své hříchy. Ulugh-beg souhlasil, nemohl ani jinak. Dnes se již nedozvíme, zda tušil, že nad ním byl vynesen rozsudek podle islámského práva (šarí'a), který poskytoval základ vraždě. Jen jediný duchovní odmítl připojit k němu svou pečeť. Ulugh-beg se vydal na cestu, když ho dohnal jezdec a navrhl mu zastavit a doplnit zásoby. Večer dorazil do tábora jakýsi Abbás a ten pak ve svitu pochodní sťal hlavu sesazenému vládci. Bylo to 27. října 1449. Nenávist duchovních šla až za hrob. Přikázali zničit observatoř, což se povedlo tak dokonale, že její skromné zbytky byly objeveny až v minulém století. Vše, co o ní bylo uvedeno, je rekonstrukce, protože se nezachoval jediný přístroj.

Zdá se, že předčasná smrt zabránila Ulugh-begovi rozvinout další úvahy, jako třeba tuto: "Bodem, který je nejvhodnější k tomu, aby se k němu dal vztahovat složitý pohyb, není Země ..." Takže Země nebyla podle Ulugh-bega středem vesmíru. Takový názor byl v příkrém rozporu se základy náboženství, islámu i křesťanství. Za to pronásledovala církev ve Střední Asii stejně jako v Evropě. Proto se Ulugh-beg snažil vyjadřovat opatrně, ale podle všeho skutečně patřil k těm nemnoha, kteří se spíš přikláněli k heliocentrické představě, jíž dal konečnou podobu Mikuláš Koperník (1473-1543).