David Klimeš: Strany jsou pro straníky, Babiš je tu pro všechny. A to je špatně

Premiér Andrej Babiš
Premiér Andrej Babiš

Slavný porevoluční slogan zněl „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum pro všechny“. Tehdy měl smysl a symbolizoval celospolečenský rozchod s minulým režimem. V zavedené demokracii, jejímž symbolem je soutěž politických stran, však už nemá co dělat.

Přesto jako by se tento slogan dnes vracel. Jen s tím rozdílem, že do role alternativy pro všechny se chce napasovat poněkud absurdně bývalý komunista Andrej Babiš. A vzhledem k neschopnosti oponentů se mu to však bohužel velmi úspěšně daří.

Rozpočet pro všechny

Andrej Babiš by měl podle představ svých kritiků brečet někde v koutě, protože se mu nedaří dát dohromady dostatečnou většinu pro lednové hlasování o své jednobarevné vládě.

Ale realita je naprosto opačná. Babiš nejprve vtrhl na Evropský summit, kde se choval, jako by už reprezentoval většinovou vůli z říjnových voleb. Pak přijel domů a povedl se mu husarský kousek – sněmovna mu schválila státní rozpočet pro příští rok, a to největší většinou v historii Česka. 140 hlasů nedala dohromady kdysi ani opoziční smlouva ODS a ČSSD.

Vypadá snad tak premiér zahnaný do kouta, na kterého doléhají výčitky svědomí za minulé nekalé chování a který se chystá vzdát postu předsedy vlády, aby odblokoval situaci? Ani omylem.

Babiš vtrhl na Evropský summit, kde se choval, jako by už reprezentoval většinovou vůli z říjnových voleb

Podivná koalice stran ANO, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a SPD mu zaručila balík peněz na příští rok, takže se Babiš může hned od ledna kasat tím, jak všem zvedá platy a důchody. Výdaje rozpočtu narostou meziročně o neuvěřitelných 55 miliard a s tím už se opravdu dají dělat věci, co voliči ocení.

Programové prohlášení pro všechny

Nejen hlasování o rozpočtu ukazuje, jak dobře to Babiš hraje. Programové prohlášení vlády ze všeho nejvíce připomíná Babišovu předvolební knihu O čem sním, když náhodou spím. Předseda ANO totiž nacpal do dokumentu úplně všechno, co ho napadlo. A není to omyl. Jednak chce, aby úplně každá strana se v programu našla. ODS se má chytnout snižování daní, ČSSD zvyšování důchodů, SPD obecného referenda a tak dále.

Je to ale i vějička na voliče v Babišově permanentní kampani. Kdyby náhodou po několika měsících vyjednávání o vládě zkrachovalo, je vládní program velmi dobře použitelný i jako program volební, který zaujme každého.

Babiš ví, že čas hraje pro něj. Většinu poslanců sice stále nemá, ale z postu premiéra ho už těžko někdo dostane, jakmile tam usedl. Poslanci mu teď zcela hloupě dovolili bez jakýchkoliv potíží, aby dostal peníze na příští rok, i když se vůbec neví, jakou politiku premiér vlastně sleduje. A jeho programové prohlášení je spíše volebním programem, než závazným jízdním řádem vládní politiky na další čtyři roky.

Něco takového tu ještě nikdy nebylo. I Mirek Topolánek, když šel v roce 2006 se svou první jednobarevnou vládou do zdi, jeho vládní program odrážel priority zamýšlené koalice s lidovci a zelenými.

Komentátor David Klimeš

Babiš však není ničím omezován. Prezident Zeman mu garantuje i případný druhý pokus o sestavení vlády, třetí mu udělí předseda dolní komory z ANO. A kdyby ani to nestačilo, tak přijdou volby, kde kritici s úlekem zjistí, že místo opovržení nad trestně stíhaným premiérem se Českem šíří ještě masivnější pocit, že strany jsou pro straníky, jen ten Babiš je tu pro všechny.

Babiš pro všechny

Takový vývoj nepochybně Česku škodí, ať už Babišovi fandíme či nikoliv. Jedna dominantní síla, která nemusí příliš hledat partnery, může být vhodná pro revoluční časy.

Příznakem zavedené parlamentní demokracie je však stranický systém, kde volební vítěz odpovědně hledá partnery a partneři se mu naopak k vládě nabízejí a snaží se ho tak korigovat. Taková situace však nyní v Česku není. A Babiš má z toho zjevně radost.

Autor je hlavní analytik týdeníku Ekonom