Datong a jeskyně Yungang

Datong je dnes nejznámější díky uhelným dolům a také poslední čínské továrně na lokomotivy, která fungovala do nedávné doby. Svou polohou mezi dvěma částmi Dlouhé zdi sloužilo dlouhou dobu jako hraniční město. V letech 386 až 494 bylo hlavním městem dynastie Severní Wei a tuto úlohu si zopakovalo ještě od roku 907 do roku 1125 během vlády dynastie Liao.

Datong rovněž sloužil jako středisko obchodu s Mongolskem. Před začleněním Vnitřního Mongolska do Číny bylo město mnohokrát zničeno cizími nájezdníky. I tak se zde ale zachovaly nedaleké buddhistické jeskyně a dvě rané chrámové stavby.

Dynastii Severní Wei založili nájezdníci kmene Toba, pravděpodobně turkické národnosti. Datong jim sloužil jako hlavní město až do roku 494, kdy bylo přesunuto do Luoyangu. Weiští vládcové, věřící v buddhismus, začali s výstavbou jeskynních chrámů na západ od města v místě zvaném Yungang. Na podobných chrámech pracovali i po přesunu hlavního města do Luoyangu poblíž Longmenu.

Jeskyně v Yungangu leží asi 16 kilometrů západně od Datongu. Jsou vyhloubeny do pískovcové stěny, směřující k jihu. Stěnu zformovala pravděpodobně řeka Wuzhou. Považují se za jedny z nejstarších jeskyní vytesaných do skály - společně s jeskyněmi v Dunhuangu, o něco málo staršími. Podle historie dynastie Wei bylo při pracích přítomno pět indických mnichů-sochařů, i když jejich úloha při tesání není známa. Nejvýrazněji je v jeskyních cítit indický vliv. Lvi, zbraně a vousaté figury zase dávají tušit vliv íránský a byzantský. Tyto vlivy jsou však s přehledem přebity čínskými vyobrazeními draků, tygrů a fénixů. Jeskyně jsou seskupeny do tří sekcí, které se táhnou v délce asi jednoho kilometru. Ve východní části jsou čtyři jeskyně, ve kterých lze spatřit basreliéf, znázorňující život Buddhy, s pitoreskně malými čínskými budovami a scény z lovů. V této části se nachází rovněž pozdější jeskyně, pravděpodobně z dynastie Sui, která byla původně nejspíš kryta dřevěným chrámem.

V centrální části nalezneme jeskyní deset. V jedné z nich sedí největší socha Buddhy, vysoká 17 metrů. Říká se, že byla vyhotovena na příkaz Weiského císaře Xiaowena, jako hold jeho otci. Stěny této jeskyně jsou pokryty malými postavičkami Buddhů s aurou kolem hlavy. Za původním dřevěným chrámem se nachází komplex galerií vystavěných v roce 1652 a navštívených dokonce samotným císařem Kangxi, který na ně nechal vyrýt nápis "spojení všech učení".

Na západní straně je kolem čtyřiceti jeskyní. Nejznámější a nejzajímavější byly vytesány za dozoru mnicha Tan Haoa mezi lety 453 a 462 a patří mezi nejstarší zdejší jeskyně.

Druhé zlaté období Datongu přišlo společně s Khitany, mongolskou skupinou nájezdníků, která rovněž využila nestability čínské říše a založila dynastii Liao. Vládcové této dynastie se pokoušeli rozvrátit dynastii severních Songů, ale po nedlouhé době byli sami převálcováni dynastií Jin, kterou založili předchůdci Mandžuů. Z tohoto období se zachovaly haly, sochy a buddhistická knihovna v klášteře Huayan.

Za dynastií Liao a Jin existovala v Datongu huayanská - v japonštině kegonská - škola buddhismu, a Datong se stal jejím nejdůležitějším centrem. Její učení bylo založeno na Garlandové sútře (Avatamsakasutra) a velmi se blížilo taoistickému ideálu hledání principu bytí ve všech věcech. Původní chrám byl zničen požárem roku 1122 a jeho dnešní podoba pochází z dynastií Ming a Qin. Horní chrám se vyznačuje malou zvláštností ve svém postavení, jelikož místo na jih směřuje na východ. Údajně to má spojitost s vírou Khitanů, kteří uctívali východ slunce, a proto byl chrám natočen tímto směrem.

Na západ od Huayuanského chrámu, nedaleko zvonové věže, lze projít kolem tzv. Stěny devíti draků, která je velmi podobná té z Pekingského Zakázaného města.

Doufám, že vás dnešní vyprávění o cestování po buddhistických jeskyních v Yungangu a o městě Datong zaujalo, a těším se opět příště na shledanou.