Daniel Veselý: Íránský jaderný program je lakmusový test vztahů mezi Spojenými státy a Izraelem
Otázka íránského jaderného programu se v uplynulých týdnech opět dostala na přetřes poté, co izraelský premiér Benjamin Netanjahu vystoupil na půdě amerického Kongresu a přítomné zákonodárce vyzval, aby nepodpořili dohodu Obamovy vlády a klíčových států s Teheránem.
Jeho názor podepřely desítky republikánských politiků v otevřeném dopise s odůvodněním, že případnou dohodu budou vnímat pouze jako úmluvu mezi prezidentem Obamou a íránským duchovním vůdcem Chameneím.
Mnozí mají jistě v paměti dnes již legendární vystoupení izraelského premiéra Netanjahua v Kongresu před 13 lety, kdy přítomným „garantoval“, že svržení iráckého diktátora Saddáma Husajna bude mít příznivé dopady pro blízkovýchodní region.
Zbytek je již děsivá historie s tragickými přesahy do současnosti a celkem výmluvný doklad Netanjahuovy neschopnosti geopoliticky nazírat.
Nyní se izraelský premiér snažil přítomné zákonodárce přesvědčit, že Írán rozumí metaforicky pouze biči, nikoliv cukru; volal proto po drastičtějších sankcích a konfrontaci s ním.
Přestože oficiální postoj Obamova kabinetu je v opozici proti tomuto naléhání, Netanjahuovo stanovisko má podporu nejvlivnější lobby ve Spojených státech – Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC).
Minulý týden deník The Washington Post otiskl text z pera amerického neokonzervativního politologa Joshuy Muravchika s nekompromisním názvem War with Iran Is Probably Our Best Option.
Autor v něm poněkud nepřesvědčivě argumentuje, že americký vojenský úder na Írán zastaví nevyzpytatelný režim ajatolláhů před tím, aby učinili svět nebezpečnějším místem tím, že si opatří jadernou zbraň a budou fatálně ohrožovat Izrael.
Následky tohoto vysoce rizikového počinu by však byly patrně ještě děsivější než v případě nelegálního útoku na Irák v roce 2003.
Navíc není důvod se domnívat, že by Teherán ať už bez jaderné zbraně, nebo s ní (ač i z aktuálně zveřejněné zprávy Mosadu vyplývá, že na její výrobu nemá kapacity) představoval smrtelné riziko pro Izrael či své sousedy.
Írán totiž od roku 1775 žádnou zemi vojensky nenapadl, zato daleko mladší Izrael, vlastnící mimochodem až 200 jaderných hlavic, jen do Libanonu vtrhl pětkrát.
Teherán dokonce mezinárodnímu společenství vychází v otázce svého jaderného programu sám vstříc. Možná pod tíhou západních sankcí mu sám nabídl, že uzavře třetinu centrifug, v nichž obohacuje uran, a dobrovolně se zřekne většiny nízko obohaceného uranu.
Jde o gesto, jež západní diplomaté s překvapením na rtech ocenili. Předběžný návrh smlouvy má spatřit světlo světa koncem března, její finální podoba pak v červnu.
Uvážíme-li, že Teherán podle respektovaných zdrojů nedisponuje dostatečnými kapacitami na výrobu jaderné bomby, již měl na základě poznatků amerických tajných služeb vyvíjet jen na svou ochranu, ačkoliv se v reálu nevědělo, zda ji skutečně vyvíjel, a sám přichází s progresivním řešením ohledně svého jaderného programu, ocitá se jestřábí stanovisko Tel Avivu v pochybném postavení.
Izraelská vláda se kvůli této konfrontační politice navíc pustila do křížku s Obamovým kabinetem, což jak upozorňuje kupříkladu bývalý izraelský velvyslanec ve Spojených státech Michael Oren, ale i mnozí další, poškodilo vztahy mezi těmito dvěma nejbližšími spojenci, které je nutno na prahu voleb v Izraeli neodkladně napravit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
