Daně - legalizované okrádání občanů

A i když nemá vůbec nic společného s legendárním spisovatelem Hemingwayem, jde o svátek pohyblivý. Kalendářem putuje podle toho, jak vysoká daňová zátěž je na obyvatele konkrétní země uvalena.

V České republice je tak vysoká, že se letos mohl už zmiňovaný svátek slavit až 6. června. Právě tento den začali lidé, kteří poctivě platí daně, vydělávat sami pro sebe. Pro někoho možná šokující zjištění. Pro ekonomy, kteří toto datum podle zákona o státním rozpočtu vypočítali, smutný fakt. Český daňový poplatník zkrátka pracuje 157 dnů v roce pouze pro stát. Ve zbývajícím čase pak vydělané peníze putují do jeho kapsy.

Pokud by lidem zůstal celý výdělek a neexistovaly by ani různé spotřební a jiné daně, stál by například litr benzínu Natural zhruba čtrnáct korun a v hospodě by na desetistupňové pivo stačila bohatě desetikoruna. Při nulovém placení daní by však lidé těžko mohli pobírat od státu důchody a jiné sociální dávky. Museli by nějakým jiným způsobem platit například policii, soudy a další státní aparát. Zkrátka bez výběru jakýchkoli daní by normální život musel fungovat úplně jinak.

Jak, o tom se zatím intenzivně nediskutuje. Nikdo totiž nezpochybňuje, že nějaké daně by se platit měly. Polemizuje se o tom, jaké a jak vysoké by měly být. Při pohledu na schopnost státu nakládat s penězi daňových poplatníků, by měla zaznít jednoznačná odpověď. Daně by měly být nízké.

Stát a jeho úředníci se totiž až příliš často řídí heslem "z cizího krev neteče" a rozhazují peníze plnými hrstmi. Ty se často nedostávají těm, kteří je potřebují, ale putují k těm, kteří je umí ze státu různým způsobem vydolovat.

Takže ve státním rozpočtu se pravidelně nacházejí peníze například na záchranu průmyslových kolosů. V jejich nenasytných hrdlech tak mizí miliardy korun bez patřičného efektu. Jsou sanovány velké banky, které kvůli podivně poskytnutým úvěrům přišly o miliardy korun. Přitom vedení těchto ústavů často není hnáno k osobní odpovědnosti za tyto krajně nevýhodné obchody.

V České republice funguje mizerně soudnictví a vynutitelnost práva se prakticky blíží nule. A takto špatně odváděná služba občanům stojí na daních další stovky milionů korun. O úrovni státní správy ani nemluvě. Nad kvalitou a rychlostí opravy dálniční sítě hrazené taktéž z peněz daňových poplatníků je asi zbytečné naříkat.

O nehospodárnosti státu a mizerných službách jím nabízených svědčí další příklady. Jejich vypočítání by zabralo hodně času a pouze by potvrdilo už delší dobu známou pravdu, že stát je velice špatným hospodářem. Proto potřebuje čím dál tím víc peněz a získává je nejsnadnější způsobem. Přímým ale i skrytým zvyšováním daní.

Může si to dovolit. Lidem to totiž příliš nevadí. Sice si nad výplatní páskou nebo u benzinové pumpy zanadávají, ale za pár okamžiků nad tím mávnou rukou. Stejně to nezměníme, tak proč bychom si s tím lámali hlavu. Krčí nad vysokou mírou zdanění bezmocně rameny.

Kdyby tomu bylo jinak, sešlo by se na oslavách "Dne daňové svobody" v Praze na Staroměstském náměstí určitě více lidí než pár stovek. Navíc by se podobné demonstrace konaly ve více městech. A hlavně na politiky by byl vyvíjen masivní tlak, aby daně snižovali a aby se svěřenými penězi hospodařili lépe a nabízeli za ně občanům kvalitnější služby.

Možná, že úterní akce pořádaná Liberálním institutem, přiměje lidi, aby o tom alespoň začali přemýšlet. Pokud se jim samozřejmě nechce pracovat 157 dní v roce pouze pro stát. Při přetrvávající pasivitě veřejnosti, by za pár let na tento počet mohli pouze nostalgicky vzpomínat. Bude-li totiž pokračovat líbivá politika všech vlád, bude dní odpracovaných pouze pro stát přibývat.