ČSSD klade hlavu na špalek

Ty by měly nahrávat silnějším stranám a měly by po volbách usnadnit vznik většinové vlády. Právě s takovýmto záměrem uzavírala v létě 1998 ODS s ČSSD opoziční smlouvu. Bylo to v době, kdy se nedařilo sestavit koaliční kabinet a kdy jak Václav Klaus tak i Miloš Zeman považovali taktizování menších stran za nemístné politické vydírání. Proto uzavřeli spojenectví, které má směřovat k dlouhodobé dělbě moci právě mezi ODS a ČSSD. A i když to doslova v opoziční smlouvě nelze nalézt, některé pasáže původního textu, a především jeho dodatku, o tom jasně vypovídají. Asi nejvíc právě dohoda o změně volebního zákona. Vzhledem k rozložení sil v parlamentu by sociálním demokratům a ODS nemělo nic bránit v prosazení novely. Takže by měly pokračovat v cestě, kterou si v létě roku 1998 vytkly. Pokud zákon projde, měly by na tom skutečně vydělat strany, které ve volbách obsadí první dvě místa. Jedna z nich by se měla ujmoutvlády, byť většinou s menším koaličním partnerem, a druhá by se měla stát silnou opozicí. Zaručuje jim to navrhované zvětšení počtu volebních obvodů, zrušení přidělování hlasů ve druhém skrutiniu a také jiná metoda pro výpočet zisku mandátů. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že jednou z úspěšných stran by měla být ODS. Dosavadní vývoj volebních preferencí a nepopulární kroky, které bude muset jednobarevná vláda ještě učinit, naopak nedávají velké šance ČSSD, že by mezi vyvolené mohla patřit také tato strana. Přesto právě Zemanův kabinet novelu vypracoval, schválil a položil tím hlavu sociální demokracie na špalek.Pokud se chce udržet u moci až do roku 2002, nemá prakticky na vybranou. Kdyby návrh změny volebního zákona Zemanova vláda nevypracovala, ztratila by opoziční smlouva pro ODS asi smysl. Sociální demokraté by tím riskovali, že by to znamenalo předčasný konec jejich menšinového kabinetu. A protože se jim u mocilíbí a postupně dochází k privatizaci dalšího majetku za miliardy korun, chtějí u ní vydržet co nejdéle, bez ohledu na komplikace, které si mohou do budoucnosti právě novelou volebního zákona způsobit. Podle prvních reakcí ze sněmovny však u některých členů ČSSD funguje pud politické sebezáchovy. Proto by se v řadách sociálních demokratů měli najít poslanci, kteří nebudou ochotni zvednout pro vládní návrh ruku. Přece jenom tváří tvář nízkým volebním preferencím jejich strany a špatným vyhlídkám na jejich výrazný růst, nebudou chtít udělat z dosud vládní formace malou opoziční skupinu bez vlivu. Podle strohých počtů by tedy novela volebního zákona neměla ve sněmovně uspět. Politika je však především boj o moc, a proto v ní nelze vyloučit překvapivé zvraty. V tomto případě by se mohly projevit v tom, že by novela mohla být schválena jiným způsobem, než pouze hlasy ODS a ČSSD. Proč by kritizovanou novelu zákona nakonecnemohli podpořit představitelé čtyřkoalice a třeba komunistů. Pokud myslí svá sebevědomá slova o volebním vítězství vážně, pak by jim nové znění volebního zákona mělo vyhovovat. I když by vítěz nebral vše, tak jako u systému čistě většinového, získal by hodně. Přinejmenším nejsilnější pozici ve vyjednávání o sestavení nové vlády. To by sice komunistům asi nebylo nic platné, pokud by nezískali absolutní většinu a nemuseli se o vládnutí s nikým dělit. Pro čtyřkoalici by to však mohlo být zajímavé. Takže situace by se mohla poněkud paradoxně otočit. Ještě před několika měsíci KDU-ČSL a Unie svobody bezmocně sledovaly počínání smluvně opozičních partnerů. Dnes by na jejich dohodě mohly naopak vydělat a odsunout do této pozice v budoucnosti sociální demokracii. Stačí k tomu maličkost, zvednout pro vládou schválenou novelu volebních zákonů ruku.