Co si brali Sasové do hrobu?

Po pádu římské říše přesídlily v 5. až 7. století na Britské ostrovy germánské kmeny z evropského kontinentu a propojily se s původními obyvateli. Typickým projevem takto vzniklé anglosaské kultury se stalo spalování mrtvých.

Obecné povědomí o pohřebních rituálech Anglosasů čerpá především z velmi vzácných hrobů bohatých velmožů pochovaných ve velkých mohylách. Tito nebožtíci dostávali na cestu na onen svět ohromující výbavu. Drtivá většina anglosaských pohřbů z 5. až 6. století však byla mnohem prostší.

"Nejnovější nálezy z pohřebišť dokazují, že k uctění mrtvých sloužily prosté předměty denní potřeby, jako byly hřebeny vyřezávané z parohů nebo malé pinzetky, nůžky a břitvy ze železa či bronzu," prohlásil Howard Williams na přednášce ve věhlasném British Museum, kde představil předním odborníkům své nálezy.

Některé z pohřebních darů byly miniatury vyrobené speciálně pro tento účel. Mnohé byly úmyslně rozlomeny. Jednu část uložili truchlící do nádoby s nebožtíkovým popelem a zbývající si ponechali jako upomínku. A proč zrovna hřebeny nebo břitvy? Tyto předměty přicházejí do těsného kontaktu s lidským tělem. Pohanští Anglosasové věřili, že jim zajistí posmrtný kontakt s nebožtíkem, jehož tělo bylo spáleno při okázalé kremaci pod otevřeným nebem.

Zvukovou podobu této zprávy můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 28. 3. 2008 v 9.00.