Charta 77: Prohlášení k lednovým událostem

Dokument Charty 77 číslo 8/1989
/prohlášení k lednovým událostem/

Zástupci Československa přijali dne 15. ledna 1989 závěrečný dokument vídeňské schůzky KBSE. Zavázali se mj. "respektovat právo svých občanů aktivně přispívat jako jednotlivci nebo sdružení s jinými názory k prosazování a ochraně lidských práv a zákonných svobod" a dále "usnadňovat přímé kontakty a komunikaci mezi těmito jednotlivými organizacemi a institucemi jak uvnitř jednotlivých účastnických států, tak mezi nimi a odstraňovat zákonné a administrativní překážky, neslučitelné se závěry KBSE, pokud existují".

V uplynulém týdnu policejní jednotky za asistence lidových milicí brutálně rozehnaly pokojná shromážedění obyvatel na Václavském náměstí v Praze. Již předtím rozpoutali někteří představitelé státní moci a část tisku lživou kampaň proti nezávislým iniciativám. Rudé právo 21. ledna tvrdí, že jsou to nesporně výhrůžky organizátorůl akcí na Václavském náměstí" - naznačují, že přímo ovlivňují představitele občanského hnutí, že chtějí dohlnat mladé lidi k sebevraždě.

Druhou, mírnější linii propagandy, představují tvrzení, že "provokace bráni přestavbě", že demonstrací se nic nevyřeší, že diskusi přijímáme, ale s nekonstruktivním vybíjením vášní se nebudeme smiřovat.

Shrneme nejprve fakta.

Charta 77 ani jiné občanské iniciativy neorganizovaly žádné demonstrace. Představitelé pěti iniciativ se dohodli, že v neděli 15. ledna ve 14 hodin položí květiny na místě, kde se před dvaceti lety obětoval Jan Palach, aby varoval před postupující kapitulací a demoralizací čs. společnosti. Ani ve Všetatech neorganizovaly tedy masové shromáždění.

Složky státní moci, které se cítí ohroženy pozitivním vývojem v některých zemích východní poloviny Evropy a v mezináordních vztazích, projevujících se oživením občanských postojů v Československu, se zřejmě rozhodly využít této příležitosti k útoku proti nezávislým iniciativám. Odmítly další jednání o alternativních možnostech uctění Palachovy památky. Situaci ovlivnil dopis, ohlašující, že 15. ledna opět zaplane lidská pochodeň. Bylo možno předpokládat, že je to provokace. Protože čs. televize odmítla nabídku Václava Havla, využil zahraničních sdělovacích prostředků.

V neděli 15. ledna měla tedy státní moc záminku k uzavření Václavského náměstí. V následujících dnech nikoliv. V pondělí zneužila skutečnosti, že několik zástupců, v něděli zadržených, položilo květiny u pomníku sv. Václava. Ve středu a ve čtvrtek se sešly zcela spontánně tisíce lidí, aby diskutovaly o situaci v Českoslvoensku. Zdůrazňujeme, že i při brutalitě, s jakou policie zasáhla zejména ve čtvrtek 19. ledna, kdy bylo mnoho lidí zraněno, se demonstranti chovali klidně a sůstojně. Brutalita pořádkových jednotek byla tedy nejen zcela neoprávněná, ale záměrná a zaměřená proti lidem, kteří náhodně procházeli Václavským náměstím. Žádná nezávislá iniciativa v Československu nevolá po násilí, nýbrž po dialogu. Nechceme, aby představitelé moci dovedli společnost k výbuchu, kterým by byli smeteni podobně jako Gomulka nebo Gierek, k výbuchu, jehož účet by však celá společnost musela dlouho splácet. Nahrazování dialogu násilím je tedy monopolem státní moci, respektivě těch jejích představitelů, kteří jsou odpovědni za žalostný stav čs. společnosti. Žádáme proto, aby konečně odstoupili a byli nahrazeni politiky, schopnými zahájit společenský dialog.

Žádáme, aby byli odvoláni z funkcí všichni činitelé, zodpovědní za neodůvodněný a brutální zásah policejních sil a Lidových milidí proti pokojným shromážděním obyvatel, především federální ministr vnitra a náčelník Správy SNB pro Prahu a Středočeský kraj.

Bez dialogu není možná nejen demokratická přeměna společnosti, ale ani řešení okamžitých nejnaléhavějších otáze. K tomu je nutné ihned propustit všechny zatčené a zrušit jejich obvinění. Pro uklidnění situace a pro zahájení dialogu žádáme, aby Národní výbor hl.města Prahy a národní výbory v místech, v nichž si to občané budou přát, poskytly veřejné prostranství nebo sály, kde by mohli všichni lidé svobodně vyjádřit své názory a diskutovat o cestách ke společenskému rozvoji Československa.

Charta 77 není politická organizace, která by mohla nabízet konkrétní modely politického uspořádání. Její zkušenost je právě zkušeností možné plurality a dislogu různých politických a společenských postojů, přesvědčení a duchovních orientací. Tuto svou zkušenost může nabídnout jako skrovný příspěvek k nezbytnému dialogu v celé společnosti.

Tomáš Hradílek, mluvčí Charty 77
/Mluvčí Charty 77 Dana Němcová a Saša Vondra jsou ve vězení/