Čcheng-tu, hlavní město čínské provincie Sečuan

Pokud se turisté nerozhodnou objíždět jednotlivé oblasti pouze letadlem, což většina těch movitých činí, dostanou se do Sečuanu nejčastěji přes jeho hlavní město Čcheng-tu (Chengdu) a to vlakem. Protože Čcheng-tu je už poměrně známé místo, jsou cizinci hned na hlavním nádraží odchyceni a lákáni do několika hostelů. Tentokrát je to ale docela výhodné, protože nemusíte nic hledat a dá se smluvit nízká cena: 10 - 15 yüanů, tedy asi 30 - 45 Kč.

Ono totiž chodit s mapou v ruce a podle průvodce hledat ubytovaní není v čínských městech vůbec snadné. Města jsou jednak velmi rozlehlá a lidnatá (Čcheng-tu má 12 milionů obyvatel), nepřehledná a navíc, na čínských plánech měst nejsou, a nejspíš ani být nemohou, zakresleny všechny ulice. Kompas se rozhodně hodí.

Města jsou strašlivě přeplněná dopravou, a tudíž trvá doslova celou věčnost se někam dostat. Na příklad v Čcheng-tu jsou autobusové zastávky, poplatně obřím rozměrům města, umístěny asi dva kilometry od sebe. A samozřejmě, nikdo tu nemluví jinak než čínsky, s výjimkou zaměstnanců hostelů. Hostely se jako jinde v Číně snaží přizpůsobit příchozím ze Západu, nabízejí proto přístup k internetu, různé předražené zájezdy a rovněž ne příliš laciné sendviče, teplou sprchu, prádelnu a další vymoženosti.

Čcheng-tu stojí za návštěvu. Je to sice nekonečná špinavá betonová džungle plná smogu, přes nějž není často vidět ani k nebi se tyčící předpažená pravice vysokánské sochy předsedy Maa, ale dá se tu najít několik zajímavých věcí.

Nejslavnější památkou města je asi zahrada známého a opěvovaného básnického génia Tu-fua (Dufu). Žil za dynastie Tchang (Tang, 618 - 907) v letech 712 - 770. A právě do této odlehlé končiny, dnes už pohlcené v útrobách Čcheng-tu, se básník uchyloval na odpočinek. Založil si zde velkou zahradu o rozloze dvaceti hektarů, jež se díky svému posvátnému charakteru naštěstí celá dochovala a v současné době představuje oázu klidu uprostřed velkoměsta. Můžete se půl dne procházet bambusovými hájky, podél potůčků a jezírek a pod různými starými tropickými stromy. Dokonce zde, údajně přesně na původním místě, stojí kopie bambusové chatrče, ve které básník přebýval a tvořil. Protože je park jedinou zelení široko daleko, nachází v ní útočiště mnoho ptačích druhů, které sem přitahují i ornitology. To vše lze shlédnout za drahé vstupné 70 yüanů (pro studenty).

V popularitě za Tu-fuovou nezaostává buddhistický klášter Wen-šu jüan (Wenshu Yuan, Wen-šu je jméno boha moudrosti), nejživější a věřícími nejnavštěvovanější klášter ve městě. Pochází taktéž z doby Tchang. Jako každý čínský klášter, ať již patří k jakémukoliv ze tří tradičních náboženství (taoismus, konfucianismus, buddhismus), má pravidelný půdorys orientovaný podle světových stran a skládá se vždy z určitého počtu dvorců oddělených od sebe jednotlivými svatyněmi. Čínští buddhističtí mniši bývají většinou nepříjemní a alespoň dle zdání - ale bojím se, že i ve skutečnosti - se věnují spíše výdělku z věřících a turistů, než studiu svého učení. Mají oholené vlasy i vousy, které Číňanům ostatně stejně téměř nerostou, a odívají se do oranžových rouch.

Další významnou památkou je velká hrobka tchangského generála Wang Ťiena (Wang Jian, 847 - 918). Po pádu dynastie Tchang ustanovil na území současného Sečuánu království Šu (Shu). Generálův hrob se nachází pod vysokou mohylou. Podstavec rakve lemuje reliéf zobrazující 24 hudebníků, z nichž každý hraje na jiný hudební nástroj. Zobrazení se pokládá za nejlépe dochované ztvárnění orchestru doby dynastie Tchang a představuje cenný dokument o podobě soudobé hudby.

Stojí za to připomenout, že Číňané často a rádi navštěvují slavná místa své vlasti - tedy ti, kteří si to mohou dovolit. Ti sice tvoří menšinu národa, ale to při jeho velikosti rozhodně stačí. Památky jsou tudíž většinou nabity k prasknutí. Velmi důležitou roli hraje i fakt, že jen nepatrný počet obyvatel Čínské lidové republiky dostane povolení vycestovat za hranice.

Rozhodně méně domorodci navštěvovují rozsáhlý taoistický klášter Čching-jang kung (Qingyang Gong, "Klášter zelené kozy či ovce"), nejstarší a největší v provincii. Tvoří ho mnoho dvorů a staveb. Na vše je hezký výhled z malého pahorku uvnitř komplexu. Vprostřed klášterního prostoru stojí osmiboká dřevěná pagoda. K její stavbě nebyl použit jediný hřebík, každá částečka přesně zapadá do té vedlejší. Na rozdíl od buddhistických kolegů jsou místní mniši přátelští, oblečeni do černo-šedo-bílých hábitů, nosí vousy a vlasy sčesané do drdůlků. Do všech klášterů v Číně - snad kromě těch opravdu zapadlých, v malých vesničkách - se vždy platí vstupné bez ohledu na to, jestli přichází cizí turista, či stařenka vykonat pravidelnou oběť vonných tyčinek. Vstupenka stojí na čínské poměry velký peníz, tak 10 - 15 yüanů. To pro nás sice není mnoho, ale v Číně se za to při troše šetření pořídí jídlo na jeden den. Pro místní, s platem na příklad 500 yüanů (zametač ulic, rozšířené zaměstnání) či 700 yüanů na měsíc (sekretářka), tato cena rozhodně není zanedbatelnou částkou.

Při své návštěvě Čcheng-tu jsme chtěli zavítat i do velkého muzea etnických menšin žijících v Číně - Muzeum Sečuanské univerzity (S´čchuan ta-süe po-wu-kuan, Sichuan Daxue Bowuguan). Na jeho místě se však za zlatou bránou nesoucí název instituce nacházelo staveniště a na něm seděl policista na umělohmotné židli. Na čínský dotaz, kde je muzeum, prostě odpověděl: "Už není". Doufejme, že ještě někdy bude, bylo v něm totiž vystaveno 40 tisíc exponátů.

V jižní části města se také nalézá ulička s tibetskými obchody. Z dálky sem přijíždějí chudí Tibeťané, aby si ve městě přivydělali. Bohužel tady už nejsou tak příjemní a srdeční jako u sebe doma v horách. Nutí kolemjdoucím plyšové jaky různých velikostí, všelijaké napodobeniny původních tibetských rituálních předmětů a nevkusné obdoby tradičního oblečení. To všechno za patřičně vysoké ceny. Vůbec se zdají být ve všech směrech, tedy i v chování, dosti počínštělí.

Několik kilometrů severně od Čcheng-tu leží Výzkumná a chovná stanice pandy velké (Ta-siung-mao fan-č´ jen-ťiou čung-sin, Daxiongmao Fanzhi Yanjiu Zhognxin). Žije tady ve volném výběhu asi desítka přísně chráněných pand velkých, na které se za vysoké vstupné můžete podívat. Ve stanici se pandy úspěšně rozmnožují. Vláda Čínské lidové republiky vynakládá v posledních letech velké úsilí na záchranu tohoto druhu na pokraji vymření. To ostatně dokládá i skutečnost, že za zabití zvířete je vymezen trest smrti.

Mnohem levnější možností, jak se podívat na vzácného endemita, je vydat se do bližší zoologické zahrady. Většina zvířat přežívá v betonových klecích a všechna jsou vystavena na pospas neukázněným hulákajícím čínským návštěvníkům, házejícím odpadky, ale pandám velkým i pandám červeným se tu jinak daří docela dobře.