Buňky nádoru spolupracují

24. září 2010

Americký vědec Robert Axelrod nabízí nevšední teorii nádorového bujení. Podle něj mohou rakovinné buňky při tvorbě nádoru vzájemně spolupracovat. Nádor vytváří různé typy buněk, z nichž žádná by sama o sobě nádor nevytvořila. Společně se jim však zhoubné dílo zdaří. Lékaři jsou přesvědčeni, že originální náhled na vznik rakoviny může otevřít možnosti novým, účinnějším léčebným postupům.

"Ten dělá to a ten zas tohle. A všichni dohromady uděláme moc," zpíval Jan Werich a biologové by se pod tato slova podepsali. Vzájemná spolupráce je jednou z nejpozoruhodnějších vlastností života. Pomáhají si členové gorilí rodiny i termiti v kolonii. Vzájemně se podporují i zástupci různých druhů. Houby a vyšší rostliny se vzájemně podporují ve výhodném soužití zvaném mykorrhiza. Koráli žijí v symbióze s fotosyntetickými jednobuněčnými řasami zooxantelami. Lidé jsou v oboru vzájemné spolupráce skutečnými mistry. Jednotlivec by nepostavil pyramidy v Gíze, svatyni ve Stonehenge, chrám svatého Víta ani pražské metro. Společně to dokážeme, protože "všichni dohromady uděláme moc".

Spolupráci vnímáme jako jev veskrze pozitivní a sobce, kteří nespolupracují, přísně trestáme. Výjimku tvoří snad jen spolupráce nekalých živlů, jako jsou dobře organizované skupiny výrobců, pašeráků a dealerů drog. Ale díky spolupráci policejních jednotek se nám čas od času daří "nekalé spolupracovníky" pochytat a ztrestat. Spolupracovat musejí i buňky v těle živočicha nebo v organismu rostliny. Nezbývá jim než táhnout za jeden provaz. Čas od času se i tady objeví sobečtí rebelové, kteří na zájmy celku nehledí. Například buňky zhoubného nádoru si jdou jen za svým vlastním pochybným cílem: množit se co nejvíce. Ať to stojí organismus třeba život. Americký politolog Robert Axelrod z Michiganské univerzity se dal dohromady s odborníky na nádorová onemocnění a vypracoval poněkud překvapivou teorii, která představuje rakovinné buňky jako organizovanou mafii, jejíž členové vzájemně spojili síly. Dříve takto o zhoubných nádorech nikdo neuvažoval.

Převažující teorie považují nádor za dílo buněk, kterým se mění dědičná informace tak dlouho, dokud mutacemi nezískají všechny vlastnosti nutné pro zhoubné bujení, pronikání do zdravých tkání a odolávání atakům imunitní obrany. Axelrod využil tzv. teorie her, která v sobě sdružuje jak matematické, tak i ekonomické postupy, a otestoval teoretické šance buněk, které už na cestu k nádorovému bujení významně vykročily, ale žádná zatím nezískala kompletní rejstřík vlastností nutných pro tvorbu nádoru. Lékaři vědí, že nádory nejsou tvořeny geneticky zcela totožnými buňkami. Buňky se liší sortimentem mutací a tudíž i vlastnostmi, které získaly v důsledku vlastního poškození DNA. Axelrod došel k závěru, že se buňky mohou vzájemně doplňovat, podporovat, zastupovat.

Nádorové buňky vylučují pestré spektrum molekul, které pak cestují tělem. Některé povzbuzují růst rakovinných buněk, další působí na buňky okolních zdravých tkání. Ustaví se tak celá řada spoluprací. Nejen mezi samotnými rakovinnými buňkami, ale i mezi nádorem a zdravými buňkami. Nádory patří k "buněčným Otesánkům". Spotřebovávají velké množství živin i kyslíku. Proto jejich buňky vylučují bílkoviny, které nutí cévy k růstu a vytváření husté sítě. Teoreticky nemusí mít žádná z buněk nádoru kompletní výbavu pro nádorové bujení, ale vzájemnou výpomocí a souhrou přesto mohou nádor vytvořit.

Axelrod a jeho kolegové představili teorii "rakovinné spolupráce" v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Odborníci ji vítají jako významný příspěvek k boji se zhoubnými nádory. Například britská lékařka Laura-Jane Armstrongová z Cancer Research označila v rozhovoru pro populárně vědecký časopis New Scientist teorii rakovinné spolupráce za "velmi věrohodnou".

"Tato teorie může vysvětlit určité rozdíly, které vidíme u buněk tvořících jeden a tentýž nádor. Také naznačuje, jak může v některých případech nádor získat odolnost proti nasazenému léku. Pokud se v jednom nádoru nacházejí různé typy vzájemně spolupracujících buněk, pak by to mohlo znamenat, že pacient musí dostávat více různých léků, abychom zasáhli všechny buňky, které se na vzniku nádoru podílejí," řekla Laura-Jane Armstrongová.

Spustit audio