Bojovali jsme za vlast, ale dnes tomu nikdo nerozumí, říkají smutně váleční veteráni

1. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Obrněná birgáda, Praha 1945

Blíží se Den válečných veteránů, kdy si 11. listopadu připínáme na oděvy na znamení úcty k těmto lidem kvítky vlčího máku. Letos se sbírka na pomoc veteránům odehraje nejspíš převážně digitálně.

Lidé si už nyní zdobí portrétní fotky na sociálních sítích symbolickým kvítkem. Více na www.denveteranu.cz.

Instruktoři se radí (vlevo Josef Hercz)

Za 2. světové války se aktivně postavilo nacistům asi 150 tisíc Čechoslováků. Sto tisíc v domácím odboji, 12 tisíc na západní frontě, 32 tisíc na východní frontě, asi tisícovka na Středním východu. Podle údajů ministerstva obrany ke konci září 2020 jich žije posledních 276, převážně ti, co bojovali na východní frontě.

Je to pochopitelné. Např. mnozí volyňští Češi nastupující do tzv. Svobodovy armády v roce 1944 při odvodu v Lucku nebo Rovnu na Ukrajině neuváděli skutečný věk, některým – zvlášť dívkám bylo i patnáct, šestnáct let. Do zahraničního vojska vstupovaly s rodiči a sloužily nejčastěji jako zdravotnice.

Mladí si neváží vlastenectví starších

Mnozí z veteránů si stěžují, že se ze společnosti vytratila úcta k odbojářům, vlastenectví, a někteří tvrdí, že by už za tuto zemi bojovat nešli. „Vždyť my jsme šli bojovat z lásky k vlasti. Dneska už nikdo nechápe, co je to láska k vlasti,“ povzdechl si pro Paměť národa například Imrich Lom, veterán z 2. světové války, který bojoval na Středním východě a Francii.

Miroslav Kácha

Generálmajor Miroslav Kácha, účastník domácího odboje, člen Obrany národa, za komunismu odsouzený na doživotí za protikomunistický odboj, si před smrtí Paměti národa stěžoval: „Když to člověk hodnotí, tak musí uznat, že oběti, které lidé přinesli, aby u nás byla svoboda, byly zbytečné! Nevyplatí se pro svobodu bojovat, když se s ní pak zachází takhle!“

Zobecňovat takové nálady nelze. Podobně rozladěné hlasy zaznívají od roku 1989. Veteráni, zvláště ti z východní fronty, pojímali za komunismu zvláštní postavení a výhody jako členové Československého svazu protifašistických bojovníků, tedy pakliže byli ochotni přispívat k všeobecné propagandě o všeorganizujícím komunistickém odboji. Mnohdy jejich zklamání plynulo z rozpadajících vztahů mezi spolubojovníky.

Konflikty provázely rozpad svazu, obnovení obce legionářské, odtržení některých veteránů ze západní fronty a letců RAF od svazu bojovníků a založení jejich samostatných organizací.  Brát však na lehkou váhu pocity těchto lidí, kteří se za tuto zemi nasadili, nebo jejich stížnosti ignorovat, není správné. Říká se: „Národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude mít žádné, až je bude potřebovat.“

Centrum pomoci Paměti národa

Osudy československých veteránů zpracovává už dvacet let Paměť národa. V této sbírce naleznete několik tisíc výpovědí letců RAF, válečníků od Tobruku, Dunkerque, vojáků, co prošli Karpatsko-dukelskou operací, ale i vyprávění někdejších partyzánů, parašutistů, organizátorů protinacistických skupin a neméně silné příběhy těch, kteří odboji pomáhali – někoho ukrývali, poskytovali jídlo, ošetření apod.

Paměť národa nyní kvůli covidu-19 musela zastavit natáčení ve svých filmových studiích, ale i na audio. Pokračuje jen v méně kvalitním záznamu on-line. Soustřeďuje se však na pomoc veteránům a dalším lidem, kteří své příběhy svěřili Paměti národa. Žijících je takřka pět tisíc. Paměť národa se nyní obrací na veřejnost s prosbou. Pomozte Centru pomoci Paměti národa třeba tím, že si koupíte kvítek vlčího máku na webu www.denveteranu.cz nebo se připojíte k drobným podporovatelům. Někdo posílá stokorunu, jiný tisícikorunu měsíčně. Pomozte i vy a staňte se členem Klubu přátel Paměti národa. Jak na to, najdete zde.

Už na jaře 2020, kdy dokumentaristé Paměti národa museli utlumit osobní setkávání se s pamětníky, a tudíž i natáčení vzpomínek pamětníků, vznikl nový charitativní projekt Centrum pomoci Paměti národa. Spočívá v jednouché práci: dobrovolníci využívají neveřejnou část Paměti národa, kde jsou uložené kontakty na pamětníky.

Průzkumná četa, Plzeň 1945

Po telefonu hovoří s válečnými veterány, odbojáři, přeživšími holokaustu, bývalými politickými vězni, disidenty a mnohými dalšími a vyptávají se na jejich situaci v této komplikované době způsobené šířením onemocnění covid-19: „Nejčastěji si chtějí tito staří lidé opravdu jen obyčejně lidsky popovídat. Moje zkušenost je taková, že ti staří lidé to zvládají, jsou pozitivní. Povídáme si o čemkoliv, i o těch nejobyčejnějších věcech: co vaří, kam se chystají, až to skončí. To je nejčastější téma – budoucnost. Děkují za to, že jsme Centrum Paměti národa založili. Jsou vděční, že na ně myslíme, že jsme na ně nezapomněli. Jo, a taky se mi jednou přihodilo, že mě jeden pán prosil, jestli bychom mu nedohodili nějakou hodnou paní, rád by se seznámil. Tak třeba se to povede. Ale naším hlavním úkolem je, se o ně postarat. A to nejen psychologicky, ale zařizujeme nákupy, vyzvedáváme léky, zprostředkováváme profesionální psychologickou pomoc a další služby,“ vysvětluje Radana Polášková, koordinátorka Post Bellum, zakladatelka Centra pomoci Paměti národa.

autor: Mikuláš Kroupa
Spustit audio