Atlantis české archeologie

Když řecký filosof Platón ve svých dialozích Timaos a Kritias popsal Atlantidu, určil, kam se bude upírat pozornost mnoha badatelů i v době současné. Atlantis pro Platónovy současníky i následovníky představovala a představuje nevyřešený, ale lákavý problém také díky ideálnímu modelu jejího společenského uspořádání. Na první pohled nadnesený název tohoto příspěvku uvozuje otázku, jejíž řešení, podobně jako je tomu u Hérodotovy zprávy, již řadu staletí zaměstnává historiky i archeology věnující se dějinám našeho území na přelomu starého a nového letopočtu. Jejich snahou je objasnění doby, kdy se náhle naše území dostalo do sféry zájmu Římského impéria a díky tomu také podstatně narostly zprávy o dění v této oblasti.

Hlavními představiteli této doby se stali příslušníci germánského kmene Markomanů a jejich král Marobud. Přestože o jeho životě i aktivitách víme poměrně dost, stále se řeší především otázky organizace jeho společnosti, armády a místo, kde sídlil - rezidence zmíněná ve starověkých pramenech Marobudon - Marobudum. Podobně jako u Hérodota byly tyto zprávy mnohokrát posuzovány, nadšeně vyřešeny i v tichosti odloženy jako historicky nevěrohodné. Také naše archeologie má své Atlantidy, místa, jejichž polohu a podobu se dosud nepodařilo přesně určit. Římští historiografové, politici a vojevůdci nemohli opominout existenci silného útvaru, jehož vznik je spjat s Markomany a jejich králem Marobudem.

Díky těmto zprávám víme, že Marobud (jak bylo tehdy v římské politice vůči barbarům běžné), jako mnoho dalších synů barbarských králů, vyrostl v Římě a dostalo se mu tedy odpovídajícího vzdělání a po dosažení dospělého věku se vrátil mezi Markomany a zanedlouho se stal jejich vůdčí osobností. Díky bohatým zkušenostem sestavil podle římského vzoru dobře vycvičenou a vyzbrojenou armádu, kterou spolu s obyvatelstvem odvedl z údolí řeky Mohan před změnou letopočtu do Čech, kde leželo jádro jeho moci. Tuto skutečnost doložily výzkumy na germánských sídlištích a pohřebištích, kde se podařilo objevit doklady těsných kontaktů s provinciemi - především dovezené bronzové a stříbrné nádoby, šatové spony, zbraně. Bohatství germánských hrobů z počátku 1. století po Kr. předčí sousední oblasti, které pravděpodobně patřily do Marobudovy mocenské sféry (např. Lugiové, Semnoni, Langobardi). Bohužel méně víme o centru Marobudovy moci a jeho přesné poloze. Zde příliš nepomohou ani psané prameny. Významný římský historik Tacitus neuvádí ani jméno sídla, ale zmiňuje se o skutečnosti, že v rezidenci (či jejím okolí) pobývala skupina římských kupců. Další autor, Strabón (VII 1, 3), již přesněji klade královské sídlo do Boiohaema v Hercynském lese a jméno rezidence markomanského království uvedl Klaudius Ptolemaios (2, 11, 4).

Rozhodné řešení, podobně jako u bájné Atlantidy, dosud však nepřineslo ani archeologické bádání. Teorií na lokalizaci Marobudovy rezidence přesto bylo vysloveno mnoho - k nejstarším patří názor Václava Hájka z Libočan, který ji umístil na vrcholy keltského oppida Závist proti Zbraslavi. O dalším keltském oppidu v této souvislosti uvažoval také jeden z největších znalců germánské archeologie konce 19. století Josef Ladislav Píč. Proti těmto lokalizacím však hovoří absence intenzivního osídlení z počátku doby římské. Významný německý archeolog Helmut Preidel kladl Marobudum na významnou germánskou lokalitu Dobřichov-Pičhora a snad byl blíže pravdě než autoři teorií, kteří viděli tuto rezidenci na vrcholu hory Říp, nebo dokonce v Českých Budějovicích.

Zřejmě se nemýlí badatelé, kteří se domnívají, že ji lze hledat v oblasti s intenzivním germánským osídlením mezi Kladnem, Pražskou kotlinou a Kolínskem. A jak si lze vlastně takového sídlo představovat? Romanticky vykreslená podoba spisovatele Adolfa Velhartického z roku 1930 neobstojí: "... a náhle se oba kupci zastavili a plni úžasu hleděli před sebe: před nimi na vysoké pláni, objevilo se rozlehlé město, obepjaté dvojitým pásem mohutných hradeb. Vysoko nahoře strměl hrad s mocnou věží, chmurný a hrozebný, vyzývavý a nedobytný."

Římská bronzová naběračka nalezená v Řepově

Přestože je lákává, ani v nejmenším neodpovídá skutečnosti. Jak se zdá, právě zde je ukryt největší problém - král Marobud po svém odchodu z Říma musel opět přivyknout mnohem skromnějšímu životu, než na jaký byl zvyklý z římských paláců. Vrátil se do zahloubených germánských chatrčí a jeho sídlo se snad mohlo podobat opevněnému dvorci než pevnosti, které Germáni v té době budovali jen výjimečně. Snad proto se dosud jeho sídlo nepodařilo identifikovat. Přestože se podobně jako Atlantis i Marobudum ztratilo v hlubinách času, stále jitří fantazii a iniciuje seriozní vědecké bádání, jehož nikdy nekončícím cílem je objasnění dosud nevyřešených problémů.