Astronomové možná detekovali slabý svit prvních hvězd

Možný signál IZKP našla v roce 1992 sonda COBE patřící Americké agentuře pro letectví a kosmonautiku (NASA). Vědci z týmu kolem Spitzerova teleskopu zkoumali infračervené záření vesměs stejným způsobem jako mikrovlnné reliktní záření (chladný zbytek po velkém třesku) pomocí sondy WMAP. Poté ze signálu odfiltrovali různé zdroje infračerveného záření, jakými jsou hvězdy, galaxie a prach, a získali pozadí vyplněné infračervenými fluktuacemi.

Infračervený signál detekovaný Spitzerovým teleskopem je statisticky podobný v každé ze čtyř vlnových délek - 3,6, 4,5, 5,8 a 8 mikrometrů -, takže se nemůže jednat o šum na jednom určitém kanále. A co víc, mezi dvěma pozorováními uskutečněnými po sobě v rozmezí 6 měsíců se signál vůbec nezměnil, čili je nezávislý na tzv. zodiakálním světle (slunečním světle rozptylujícím se na meziplanetárním prachu v rovině ekliptiky, které mění směr v závislosti na poloze Země).

Světlo z hvězd, které existovaly 100 milionů let po velkém třesku - jak napovídají údaje sondy WMAP a počítačové simulace -, by se za celou tu dlouhou dobu posunulo až k vlnovým délkám, které nasnímal Spitzerův teleskop. "Domníváme se, že vidíme světlo milionů raných objektů vznikajících ve vesmíru," říká Alexander Kašlinski, vedoucí autor článku v listopadovém vydání časopisu Nature.

Vědci nepozorují bodové zdroje záření, avšak difúzní signál je pravděpodobně složeným zářením prvních hvězd. NASA plánuje v roce 2013 vypustit James Webbův kosmický dalekohled, který infračervené záření kosmického pozadí prozkoumá podrobněji a který by ho měl rozdělit na jednotlivé objekty.

K obrázku:
Jakmile vědci odfiltrovali infračervené světlo hvězd, galaxií a ostatních zdrojů ze snímku, jež Spitzerův teleskop pořizoval expozicí dlouhou 10 hodin, získali obrázek difúzního pozadí. Na tomto snímku jsou odfiltrované zdroje vidět jako šedé skvrny, bílé odpovídají nejsilnějším infračerveným signálům a černé těm nejslabším.