Archivy genů ptačí chřipky se otevírají

V dubnu a květnu roku 2006 se osm členů jedné indonéské rodiny nakazilo ptačí chřipkou. Všichni s výjimkou pětadvacetiletého muže zemřeli. Nejpravděpodobnějším vysvětlením "chřipkové rány" byl přímý přenos viru mezi příslušníky postižené rodiny. Podrobnosti o viru, který je schopen přeskoku z člověka na člověka, vědci zveřejňovali jen neochotně. To však není nic nového. Důležitá data o dědičné informaci nových variant původce ptačí chřipky nebývají v počítačových databázích veřejně dostupná.

Řada odborníků tento stav tvrdě kritizovala. Zdálo se, že náprava je v nedohlednu. Dokonce i Světová zdravotnická organizace přiznávala, že má v tomto směru svázané ruce. Data jsou ve vlastnictví konkrétní země a ta rozhoduje, jak se s nimi bude nakládat. Světová zdravotnická organizace by mohla jít příkladem, ale nejde. Údaje o virech ptačí chřipky dává k dispozici jen sedmnácti "vyvoleným" laboratořím. Často nejsou data uvolněna pro širší vědeckou obec, protože je lze komerčně využít například pro vývoj diagnostických testů, léků či vakcín. Vědci však drží "pod pokličkou" i výsledky analýz, které se nedají bezprostředně zpeněžit. Chtějí je publikovat ve vědeckých časopisech a mají strach, že by jim plody jejich práce někdo "vyfoukl".

Na škodlivost "virové konspirace" upozorňovala vehementně italská viroložka Illaria Capuová, která jako první "přečetla" virus ptačí chřipky, který pronikl do Afriky a postihl chovy drůbeže v Nigérii. Capuová dala výsledky svých analýz okamžitě k dispozici všem, kdo o ně měli zájem. Její volání po sdílení dat však dlouho zaznívalo jako "hlas volajícího na poušti".

Zásadní zvrat přináší mezinárodní iniciativa GISAID (zkratka vznikla z anglického "Global Initiative on Sparing Influenza Data" čili "Globální hnutí za sdílení údajů o chřipce"), jejíž vznik ohlašuje otevřený dopis sedmdesáti předních světových vědců (včetně šesti laureátů Nobelovy ceny), zveřejněný vědeckým týdeníkem Nature. Signatáři se zavazují, že zveřejní data o genech virů ptačí chřipky co nejdříve. Nejdéle do půl roku od jejich získání.

Podivuhodný obrat má na svědomí člověk, od kterého by ho to nikdo nečekal. Peter Bogner je bývalý vedoucí pracovník televizní společnosti z kalifornské Santa Monice. S genetickým výzkumem chřipkových virů neměl nikdy nic společného. Když se dozvěděl o marném boji Illarie Capuové, rozhodl se přiložit ruku k dílu. V posledních měsících objel na vlastní náklady svět, kontaktoval přední vědce a významně napomohl k tomu, že se odborníci dali dohromady.

Někteří experti stále sledují GISAID s určitým despektem. Poukazují především na skutečnost, že zatím není úplně jasné, kdo bude intelektuálním vlastníkem dat sdílených v rámci GISAID. Řada lidí Bognerův počin nechápe a hledá za ním dobře utajený zištný motiv.

"Na rovinu řečeno, v celém tom příběhu jsou momenty, kterým tak úplně nerozumím," přiznává v rozhovoru pro vědecký týdeník Science i iniciátorka kampaně Illaria Capuová. "Ale my vědci konečně máme to, co jsme si přáli," dodává spokojeně.