Adam Černý: Trumpův stín nad volbami ve Francii
Výsledek amerických prezidentských voleb může mít zásadní dopad na jednu z klíčových evropských zemí, Francii, kde se bude hlava státu vybírat příští rok na jaře.
„Můžeme dokázat to, co bylo nemožné,“ nechala se po amerických prezidentských volbách slyšet vůdkyně populistické pravice ve Francii Marine Le Penová. Chtěla tak vzkázat, že příští rok na jaře se už nemusí stát to, co se stalo jejímu otci, který v roce 2002 sice postoupil do druhého kola prezidentských voleb, ale tam ho čtyři pětiny voličů odmítly.
Po noci z úterý na středu, kdy ve Spojených státech překvapivě zvítězil Donald Trump se svou proti establishmentu zaostřenou rétorikou, se už ve Francii zcela vážně diskutuje, zda je výhra Marine Le Penové stále pouhou hypotézou, anebo už reálnou hrozbou.
Do značné míry to závisí na tom, kdo se proti ní v prezidentském finále postaví. A protože roztříštěná a oslabená levice po letech vlády bez přesvědčivých výsledků stěží vyprodukuje důvěryhodného kandidáta, roste význam primárek na tradiční pravici, jejichž první kolo se odehraje ještě tento měsíc.
Ve dvou dosavadních televizních debatách si všech sedm uchazečů o prezidentskou kandidaturu dávalo velký pozor, aby se navzájem neničili příliš osobními útoky.
Přednost originálu před kopií
Trumpova výhra vnesla do této debaty novou dynamiku, protože bývalý prezident Nicolas Sarkozy, který již dříve začal používat rétoriku v mnoha ohledech ještě ostřejší, než si dovolí Marine Le Penová, se nyní snaží převzít argumenty, které posloužily vítězi amerických voleb, a stylizovat se do role toho, kdo vnímá odpor lidu proti establishmentu.
Sarkozy tak bezprostředně nahrál svému největšímu soupeři Alainu Juppé. Bývalý premiér v rozhlasovém interview položil působivou řečnickou otázku: „Copak Nicolas Sarkozy není součástí establishmentu?“ A dodal: „Buďme upřímní, všichni, co se na pravici ucházíme o prezidentskou kandidaturu, představujeme establishment.“
Podle Juppého je třeba skoncovat s idiocií, která hlásá slogan „elity proti lidu“, protože každá společnost elity, ať to jsou politické, ekonomické, umělecké, novinářské, potřebuje, protože táhnou společnost nahoru, k tomu však samozřejmě patří, že elity musí vnímat, co lidé říkají, co si lidé myslí.
Výsledek střetu těchto dvou rozdílných pojetí v podzimních primárkách může značně ovlivnit jarní prezidentské volby. Marine Le Penové by paradoxně více pomohlo, kdyby se proti ní postavil Nicolas Sarkozy, který je jí ze všech tradičních pravicových kandidátů nejblíže.
Mnozí voliči by ho mohli odmítnout kvůli vzpomínkám na jeho nepřesvědčivé působení v Elysejském paláci a ti, které se snaží získat svou lepenistickou rétorikou, by prostě mohli dát před kopií přednost originálu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
