60 dní v posteli

V nemocnici francouzského města Toulouse probíhal tento rok důležitý experiment, který pomůže při letech člověka do vesmíru. Jeho předmětem byly výhradně ženy, a to proto, aby se prozkoumaly rozdíly mezi muži a ženami.

Naklonění postelí mělo přiblížit situaci podmínkám dlouhodobého vystavení organismu stavu beztíže. Stav beztíže nakonec vede ke ztrátě svalové hmoty, tekutin a řídnutí kostí. Nicméně experiment nebyl prováděn jen za účelem pouhého sledování těchto změn. Hlavním předmětem zájmu vědců bylo testovat opatření, která mohou být použita proti nepříznivému působení beztížného stavu na kosmonauty, a zjistit, která z nich jsou nejlepší pro ženské posádky.

Zkoumané ženy byly proto rozděleny na tři skupiny. Ženy v první skupině bojovaly proti výše uvedeným negativním jevům cvičením na posilovacích přístrojích. Všechny cviky ale musely provádět vleže. Druhá skupina necvičila, místo toho dostávala speciální stravu obsahující proteiny. Třetí skupina byla kontrolní, a ta nedělala proti působení negativních jevů na organismus nic.

Aby byla získána statisticky významná data, bylo potřeba testovat alespoň 24 žen. Kvůli malé kapacitě zařízení byly rozděleny do dvou týmů po dvanácti lidech. Prvních dvanáct žen ulehlo na lůžka v období dubna až května a dalších dvanáct od října do listopadu. Dobrovolnice se hledaly po celé Evropě, takže ve druhém týmu byla Skotka, Švýcarka, tři Finky a sedm Francouzek.

Dva týmy, stejné podmínky
Dělení na dva týmy přineslo nečekaná úskalí. Jedním z nejtěžších úkolů se stalo vytvořit druhému týmu naprosto stejné podmínky, jako měl první. Všechny pokusy musely být provedeny stejnými postupy. Proto i personálu, který se o ženy staral, byla přidělena naprosto stejná práce a stejné úkoly, jaké vykonával u prvního týmu.

Nicméně k jedné změně přeci jen došlo. Zaměstnanci nemocniční kuchyně v Toulouse se snažili vylepšovat chuť podávaných potravin. První tým si na podávané stravě opravdu příliš nepochutnal. Bylo totiž důležité její složení a na požitek z jídla se kladlo málo důrazu. To se u druhého týmu změnilo. Ovšem za přísného dodržování stejného vyživovacího obsahu.

Aby si ženy udržovaly zdravé kosti, jedly velké množství ovoce a zeleniny. To ale nemuselo být vždy příjemné. Musíme brát v úvahu, že byly kvůli ležící poloze omezovány posunutím žaludku v hrudním koši. Konzumace jídla byla často náročným cvičením.

Vzhledem k mezinárodnímu složení dobrovolnic byl k dispozici tlumočník. Ještě před začátkem experimentu podstoupily dobrovolnice psychologický trénink s jasným cílem: vytvořit z nich vysoce motivovaný tým lidí, kteří si budou dobře vědomi důležitosti vědeckého významu celého experimentu i nutnosti vyplývajících omezení. To bylo velmi důležité, protože po psychické stránce je dvouměsíční pobyt na lůžku nesmírně náročný. Dobrovolně ho vydržet vyžaduje značné odhodlání, a proto byli psychologové zapotřebí i během pokusu samotného.

Během šedesáti dní se dobrovolnice rozhodně nenudily. Podstupovaly pravidelné lékařské prohlídky, psychologická sledování a třetina z nich i fyzická cvičení. Byly pro ně pořádány výukové hodiny cizího jazyka a kreslení. Navštívila je řada osobností, například Stephane Levin - specialista na přežití v extrémních podmínkách. Měly možnost setkat se s 12 ženami z první etapy výzkumu. Ty se vrátily do Toulouse po šesti měsících na sérii testů.

Osteoporóza nehrozí
Během posledního týdne pobytu v posteli navštívili výzkumné centrum dva kosmonauti. Podělili se s ženami o své zkušenostmi z vesmírných letů. Kosmonauti ocenili zejména způsob, jakým si ženy dokázaly účelně uspořádat malý prostor kolem svého lůžka. Nadosah měly všechny potřebné věci včetně notebooku. To je velmi podobné situaci na ISS (Mezinárodní vesmírná stanice). I tam jsou kosmonauti často izolováni a počítač neslouží jen k práci, ale je klíčovou součástí každodenního života.

Dobrovolnice minulý týden opustily svá lůžka. Nyní je čeká rehabilitace, kdy se budou postupně vracet do normálního života. U prvního týmu žen došlo k řídnutí kostí, ale ne tak velkému, aby lékaři museli konstatovat osteoporózu. V průměru každá z žen shodila tři až čtyři kilogramy své hmotnosti. Ale trvalých následků se nemusí obávat. Během šesti měsíců by se měly po fyzické stránce vrátit do stejného stavu, v jakém byly před experimentem. Po třech týdnech terapie se vrátí do svých zaměstnání a povedou své dřívější životy.

Logo|foto:Český rozhlas

Experiment skončil pro dobrovolnice, ale nikoli pro vědce. Připravovali ho dva roky, probíhal čtyři měsíce a ještě několik měsíců bude dvanáct mezinárodních vědeckých týmů získaná data vyhodnocovat. Díky proběhlé simulaci se dozvíme mnoho informací o tom, jak ženské tělo reaguje na beztížný stav, a budeme toho moci využít při plánování dlouhých vesmírných letů. O důležitosti celého experimentu svědčí i to, že se na něm podílely hned čtyři subjekty: evropská, francouzská, kanadská a americká vesmírná agentura.