*20. 12. Jaroslav Heyrovský

Už v mládí ho zaujaly přírodní vědy a dělal první chemické pokusy. Po ukončení základní školy studoval na akademickém gymnáziu, kde se soustředil především na fyziku, chemii a matematiku. Poslední ročník navštěvoval společně s bledým nahrbeným studentem, který inklinoval k humanitním vědám. Ten mladý muž se jmenoval Karel Čapek. V budoucnu budou oba nominováni na Nobelovu cenu, jeden z nich se jí nikdy nedočká, druhému bude udělena 37 let po jeho vynálezu polarografie.

V dalším studiu pokračuje Heyrovský na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale po dvou letech odchází do Londýna na University College, aby se mohl věnovat fyzikální chemii. Zde získává roku 1913 bakalářskou hodnost a začíná pracovat na dizertaci. Navštěvuje přednášky Fredericka G. Donnana, známého svými objevy z oblasti biologie, Donnan je autorem vztahu, který vysvětluje elektrické jevy v buněčných membránách. V postgraduálním studium pokračuje Heyrovský právě v Donnanově laboratoři, zabývá se elektrochemií aluminia a pracuje jako demonstrátor.
Prázdniny r. 1914 tráví v Praze, jeho studia přerušuje válka, rukuje ke zdravotním jednotkám. Slouží v nemocničních laboratořích v Tyrolském Iglsu, ve vojenském špitálu v Táboře je přidělen k rentgenu. Tady se seznámí s půvabnou dvanáctiletou dívenkou Marií Kořánovou. Ta se v roce 1926 stane jeho ženou, celoživotní spolupracovnicí a sekretářkou.
Po válce píše Heyrovský dizertaci a skládá rigoróza, jeho zkoušejícími jsou dva slavní čeští přírodovědci Brauner a Kučera. Při rigorózní zkoušce se seznámí s problematikou rtuťové kapkové elektrody, která sloužila k měření povrchového napětí rtuti. Jako asistent profesora Braunera pracuje na univerzitním fyzikálním ústavu, habilituje v roce 1920.
Od roku 1921 se pokouší měřit elektrický proud procházející článkem s rtuťovou elektrodou při změnách vnějšího napětí. Poprvé tento pokus vyzkouší na Nový rok 1922, 10. února jsou pak jeho pokusy korunovány úspěchem. Neúnavně pokračuje ve svých výzkumech a v roce 1925 sestavuje společně se svým japonským spolupracovníkem M. Shikatou přístroj, který automaticky registruje závislost proud - potenciál. Nazvou ho polarografem, elektrolýzu se rtuťovou kapkovou metodou přejmenují na polarografii. Po svém objevu věnuje veškeré úsilí rozvoji tohoto nového odvětví elektrochemie.
Po druhé světové válce se díky potřebě rychlých automatických metod v průmyslu polarografie zařadí mezi pět nejpoužívanějších metod v analytické chemii. Heyrovského vědecký věhlas roste doma i ve světě, stává se profesorem, v roce 1950 vzniká pod jeho vedením Polarografický ústav.
Získává čestné doktoráty na mnoha zahraničních univerzitách, je čestným členem vědeckých akademií, stane se viceprezidentem Mezinárodní unie fyziků, čestným členem japonské polarografické společnosti a prezidentem polarografické společnosti v Londýně.
26. října 1959 vysílá český rozhlas stručnou zprávu: "Za svůj objev polarografické metody a jejího využití byla letošní Nobelova cena za chemii udělena akademiku Jaroslavu Heyrovskému."
Jaroslav Heyrovský umírá 27. března roku 1967 v Praze, je pohřben na vyšehradském Slavíně. Tak jestli půjdete někdy kolem.