Štěpán Pácl ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Dobré odpoledne.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký byl váš vztah k Boženě Němcové před tím, než jste si přečetl hru Lenky Lagronové?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No myslím, že takovej je, jak jste o něm mluvila v tom, v tom úvodu. Myslím, že to bylo hodně zamlžený tou, tou, ale to máme si všichni, tou školskou zkušeností z povinný četby Babičky a z...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste ji dočetl?

Čtěte také

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Já jsem ji byl nucenej dočíst a vypracovat všecky kapitoly čtenářského deníku, popis postav, obsahy, obsahy, výňatky, citace. Takže no a...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vás to poznamenalo, když jste potom vlastně chtěl přistoupit k Boženě Němcové úplně jinak?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No on ten první signál, když Lenka Lagronová a už je skutečně tu hru psala tři roky, ale nosila to v hlavě, nebo spíš jí ten nápad byl vložen panem profesorem Jaroslavem Vostrým už před pěti lety a Lenka mi to kdysi, kdysi říkala, že právě profesor Vostrý říkal, že by se měla napsat hra o Boženě Němcové....

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jsem si přečetla, tak se jí to moc nezdálo, že by ona měla zrovna psát hru o Boženě Němcové.

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
A stejně tak se to i tehdy nezdálo mně. Vlastně jsem nevěděl, co, co tak jako je, samozřejmě se ještě v tý době objevil ten, ten, ten německý film na základě těch třech nedopsaných, neodeslaných dopisů, kterej tak jako jinak odkryl tu, tu osobnost Boženy Němcový a zároveň přišla ta doba vydávání těch, těch korespondencí, no a ruku v ruce s tímhle tím se, se ten pohled na tu Boženu Němcovou začal velmi, velmi otáčet a vlastně mi začalo docházet, v čem je ten nápad vlastně hrozně dobrej, proč dneska psát hru o Boženě Němcový.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A proč?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
A myslím, že to, že to, že to nějak se Lence podařilo odhalit. Jednak to není hra, protože těch her je samozřejmě mnoho a nejenom vlastně jako komunistická ideologie, ale možná jakákoliv ideologie si, si tu Němcovou ráda brala do štítu. A vlastně všechny ty věci, který jsou o ní napsaný, dramatický, tak jsou takovým tím subjektivním pohledem. Že my se na ten svět díváme očima Boženy Němcový. A Lenka Lagronová se na, na tu Němcovou dívá zvenku. A to myslím, že je první takovej krok, čímž se vyhne těm, těm takovejm až jako bulvárním historkám, který tak jako nějak obligátně všichni z toho života Němcový známe...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono to tak je, právě, že na jedné straně jí známe jako tedy tu velkou českou autorku a na straně druhou, na straně druhé právě skrz tu bulvární optiku jako trochu záletnou ženu. Co ukazujete vy?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No a Lenka, myslím, se dotýká, a to je ta odpověď na otázku, proč teda o ní psát, nějak prostě Lenka se zaměřila na to, proč ta Němcová psala ty věci, který psala, proč psala ty pohádky, proč psala tu Babičku a je to, je to, je to něco, co se má číst, nebo je to co nám tady zůstalo jako něco hodnotnýho. Asi pravděpodobně ano. Jednak spoustu pohádek, který známe, tak ani nevíme, že vlastně je nějak zapsala, nebo nějak je předala, zjevila právě Němcová, ale tím, že se dotýkala těchhle těch jako úplně jako věcí z dětství, tak nějak poukazovala na to, že, nebo poukazovala, nějak jako intuitivně cejtila, že jestli se má nějakej novej českej národ narodit, tak prostě musí začít někde u, u, u těch, u těch pohádek nebo u toho dětství. Jako vždyť on jako je, my jsme byli jako tak jako nedospělí ještě tenkrát a ještě pořád dospělí nejsme, ale takže, takže tam jako ta Lenka míří právě k tý otázce, kdo, kdo jsme, nebo co, co jsme zač a, a odkryla právě to, co asi ta Němcová řešila strašně moc. Vlastně odkud je, ne, že by nějak jako tam pochybovala o tom, kdo jsou její rodiče, ale jakože vlastně řešila tu identitu svou nějak se jako snažila v tom vyznat a velmi upřímně a velmi důsledně skrz, skrz psaní především potom těch pohádek nebo Babičky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, co má vlastně očekávat divák? Když jsem měla možnost se s tou hrou seznámit, tak nakolik je to hra o Boženě Němcové, nakolik je to hra o nás, nakolik je to o české nátuře, o smyslu života, o postavení Čechů uprostřed Evropy? Jaká témata tam vlastně jsou a jak důležitá je tam právě figura Boženy Němcové?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Tak asi to, to, ta otázka, kdo jsme a co máme s tím, jaký jsme, dělat a co máme dělat s tím, kde jsme, prostě někde v tý střední Evropě a obklopený, tak ta je tam hrozně silně a myslím, že tam Lenka kombinuje v těch jednotlivejch postavách právě různý postoje k tomuhle problému. A je tam takovej výraznej motiv komety, která tam v jednu chvíli přeletí a spekuluje se o tom, jestli narazí, nebo jestli proletí nepovšimnuta. Tak to, to myslím, že je nějakej obraz právě tý, tý Boženy Němcový v tý hře. Že prostě ona tam se tak zjevila a teďka záleží na těch ostatních postavách, jestli si toho všimnou, jestli nějak zůstanou zasaženi, nebo, nebo jestli nějak jako svůj názor na to, kdo jsme a co tady máme dělat na, na základě toho setkání s Němcovou nějak je to posune dál nebo ne.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká režisér Štěpán Pácl, který je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Mluvíme o inscenaci Jako břitva (Němcová), která měla včera premiéru ve Stavovském divadle. Není to vlastně handicap, pane Pácle, mít takto "poučeného" diváka, když jsme v úvodu mluvili o tom, jaké předsudky nás všechny provázejí v souvislosti s postavou Boženy Němcové. Jak jste s tímto počítali?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No, já jsem ještě, ještě žádný kritiky nevyšly, ještě jsem jako se s mnoha ohlasy nesetkal, ale je mi úplně jasný, že všichni budou říkat, že to s tou Němcovou bylo úplně jinak než jak to tam předvádíme. A Lenka se záměrně dopouští různej ahistorickejch setkání a vlastně s tou historií, nebo s těmi historickými fakty pracuje velmi volně...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pracuje tam právě s reálnými fakty a kombinuje je s fikcí.

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Ano a vlastně to různě jako přehazuje a vymejšlí si situace a setkání, který se nemohly nikdy odehrát, ani v čase, ani v místě. A tak možná, že někdo v tom objeví to, co Lenka chce, že jako teda je tam zachycený nějaký proudy myšlenkový, který v tý době byly tak jako tak, akorát, že ona je tady dává do situace a zhmotňuje v postavách. No a nebo prostě bude naštvanej, že jsme tam jako nevykreslili Němcovou se vším všudy, s těma právě bulvárníma historkama a že tam je spoustu věcí, který nebyly a některý věci, který tam ne, ne, nejsou, tak prostě může to někoho popudit, no.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy hodně mluvíte o tom, co autorka Lenka Lagronová vlastně v té hře ukazuje, co chtěla. Co jste chtěl vy vaším inscenačním pojetím vyjádřit v souvislosti právě s Boženou Němcovou, s touto tématikou?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Vždycky ty hry Lenky Lagronový jsou úžasným materiálem a je to taková hádanka a i, i pro scénografa, pro, pro kostýmní výtvarnici, pro hudebníka. Hádanka, jak k tomu textu přistoupit a, a abysme ho mohli rozeznít. A vlastně v tomhle tom my jsme se nějak chtěli nechat vést jenom tím textem, že vlastně trošku jako teda sloužit, sloužit tomu dramatu tak, aby zaznělo, protože tam, tam je nějak uložený všechno. A to neznamená to, že bysme to dělali nějak pietně. Ono tím, že to je nová hra, tak není žádná inscenační tradice, tak se nedá říct, jakože se to dělá nějak novátorsky nebo jak, to nemá nikdo to srovnání...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo tradičně ano.

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Nebo tradičně, nebo alternativně, nebo nevím jak. Tak to tady jako to srovnání není, ale nějak jsem právě hrozně mě na tom bavilo to, zachytit ten, ten moment český společnosti na nějakým, na nějakým jako důležitým rozhraní, kdy se jako rozhoduje o tom, kdo jsme a s kým se máme kamarádit přes ty hranice nebo ne. A čím dál tím víc, jak jsme to zkoušeli, tak, tak mi přišlo, že nějak se to tady děje i okolo a...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to víc než aktuální.

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No, no, no, až, až mě jako překvapilo včera vlastně na tý premiéře to úplně tak jako zvláštně zarezonovalo a měl jsem z toho hroznou radost, protože jsme to tam cejtili v tý hře. A ano, je to hra o Boženě Němcový a zároveň prostě není to hra o Boženě Němcový. Ta Božena Němcová tam není úplně tou titulní hrdinkou...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak bývá zvykem ovšem v jiných...

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Jak bývá zvykem...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dílech o Boženě Němcové, ať už filmových...

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Ale vidíme, vidíme ji prostě v tom kontextu, no a my se můžeme identifikovat s Němcovou, můžeme se identifikovat s Karolínou Světlou, s básníkem teda alias Nerudou, nebo s něja..., s dalšíma postavama, protože každá ta postava tam má nějakej svůj legitimní, legitimní postoj a vztah k tý skutečnosti, no.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Do značné míry je ale anonymizovaná, protože Karolína Světlá je tam tedy jako Johana, její matka Rottová, pak jsou tam postavy doktora, profesora, básníka. Čili nakolik ta konkrétnost je tam vlastně žádoucí a nakolik je tam žádoucí ta anonymita?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Tak Lenka s tím pracuje volně a i vlastně na těch, na těch vlastně poučený, nebo dějin 19. století znalý divák, tak v básníkovi odhalí Jana Nerudu a Karolína Světlá se tam přímo vysloví. Tak tam si lze za to dosadit pak u těch dalších postav, jako je profesor, nakladatel, doktor, tak to už je vlastně spojení více doktorů, více nakladatelů, více profesorů, který nějak v tom životě Němcový existovali a kdo toho není, kdo, kdo jako není expert na 19. století, tak to myslím vůbec nevadí, protože to zase právě funguje v nějakým tom střetu těch myšlenkovejch proudů, nějakejch postojí, který, který tam jako narážejí a vlastně docela i někdy vtipně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Ten humor a nadsázka, nakolik je to vlastně vlastní vaší inscenační praxi, řekněme, protože přece jen u vás dost významnou notou byla taková ta melancholie, zdá se mi, teď když vlastně toto představení jak ze strany autorky, tak vaší, tam opravdu je humor a nadsázka. Je to trochu jinak než jste zvyklý?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Tak tím, že už jako to není, není to první hra Lenky Lagronový, kterou, kterou děláme, tak Lenka prostě má tenhle ten zázračnej dar humoru, kterej vychází z hry s rytmem a z hry s dialogem. A je to hrozně občerstvující a je to, je to úžasná, úžasná možnost jak vlastně něco o sobě říct, nebo něco na sebe říct. A zároveň to má lehkost a vtip, no. Takže já jsem strašně rád, že hra o Boženě Němcové není prostě jedna velká trýzeň, ale jak se včera ukázalo, tak je to docela i sranda.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
I legrace. Řekněte mi, ona i ta práce, nebo ta příprava, když jste pracovali s textem, spolupracovali s Lenkou Lagronovou, nebyla úplně obvyklá. Sám jste říkal, že ona vypraco..., pracovala na tom několik let, vypracovala mnoho verzí, které se stále tak připomínkovaly. A dělala to přímo tedy pro Národní divadlo, pro Stavovské divadlo. Tak jak tato praxe vlastně nakonec se zúročila? Nebo protože to není běžný postup, že autor tvoří pro tento konkrétní soubor s představou konkrétní protagonistky a konkrétního režiséra?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No praxe, to byla za jistých časů velmi obvyklá. Jako to, jako, že vždycky nějaká prostě velká divadelní epocha byla spojena s velkým dramatikem, ať už to byl Shakespeare nebo Moliére, vlastně, že v jistým smyslu to je nějak jako podobný, ale...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslela v současné době, že to není úplně obvyklé.

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Ale v současný době to úplně podobný, teda úplně normální není, i když prostě podobným způsobem vznikal tenkrát za, za, za šéfování Otomara Krejči v Národním divadle Konec masopustu, nebo Srpnová neděle Františka Hrubína. Tak já jsem hrozně rád, že prostě jsme mohli si udělat tenhle ten luxus dramatickej a, a vlastně strávit s Lenkou tak dlouhej čas a vlastně vědět, že, že to bude pro konkrétní obsazení a mám radost, že jsme tu hru vlastně řekněme měsíc před první čtenou dovedli do podoby, která je dneska na tom jevišti v podstatě bez nějakejch větších úprav, že vlastně během toho, během toho zkoušení už k velkým úpravám nedocházelo. Takže během tý práce před začátkem zkoušení se nějak podařilo s Lenkou prostě, a to jsme si to četli nahlas a mluvili o tom a Lenka různě se v tom ztrácela a vlastně ty proměny věci, který se tam objevovaly, byly často velmi překotný a byli jsme na délce, kdy ta hra měla asi 140 stran, různě se to smršťovalo, prodlužovalo. Tak, tak mám pocit, že nějak ta, ta spolupráce byla, byla platná, že, že, že to vlastně pro ten start zkoušení se, se jako ten, ten, ten text, ten text byl takovej, že vlastně herci velmi rychle se toho chytli a vlastně věděli, po čem mají jít, kde, kde mají vlastně tu svoji hereckou příležitost v těch Lenčiných slovech.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká režisér inscenace Jak břitva (Němcová) Štěpán Pácl. Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Dnes o inscenaci Jako břitva (Němcová), která měla včera premiéru ve Stavovském divadle. Když jste mluvil o tom obsazení, tak představitelka Boženy Němcová Magdaléna Borová ztvárnila v roce 2007 v Pitínského Babičce Barunku. Hraje nějak tenhle detail roli v tom jejím pojetí? Protože vlastně jsou tam různé podoby Němcové, v různých životních etapách, je tam takové alter ego Boženy Němcové, Taťjana Medvecká hraje Báru, tak co ta zkušenost Magdalény Borové doby Barunky hraje v Boženě Němcové?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No pan doktor...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli vůbec něco, promiňte, jestli vůbec něco?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No nebyl to záměr, že bysme si řekli: Majda hrála Barunku, tak teďka šup, už je velká, tak bude hrát Němcovou. Ale je, myslím, myslím, že nějak pan doktor Říha, což byl takovej odbornej konzultant právě na ty historický věci, tak právě říkal Majdě Borový, že, že to, to, ten celej problém tý Němcový je, že jako kdyby ona chtěla stále být tou Barunkou v tom dospělým světě a ono to prostě najednou nejde, protože vlastně ty její dětský oči nebo tu její čistotu vidění dětskejch očí nikdo vlastně nechce přijímat, no a z toho vlastně vzniká nějaký nepochopení a nějakej náraz. Tak v tomhle to myslím, je to myslím i taková hezká jako dramaturgická spojitost v rámci prostě činohry Národního divadla, no.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co další obsazení? Překvapili vás někteří herci? Připomenu, je tam David Prachař jako Němec, je tam Jan Hartl a, a další.

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No já myslím, že i, i po tom Lucie Žáčková, Jana Boušková, Jana Janěková, pan Švehlík, pan Štěpnička, někteří měli zkušenost právě s tímhle tím divným textem Lenky Lagronový a někteří na to postupně přicházeli, ale nějakým zázračným, Martin Pechlát jako teda ten básník, zapomněl jsem říct, tak nějak jako vlastně dříve či později přišli na to, v čem tkví ta, ta, ta, ta skvělost toho Lenčina textu a že je to v nějaký souhře. A tohle to se nějak podařilo zaslechnout a já jsem strašně rád. Takže ne, že bych byl překvapen, ale doufal jsem, že se to stane a chvilku to trvalo...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A chtělo se jim do Boženy Němcové, když to tak opět vztáhnu k tomu, že...

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No já myslím, že byli od první čtený všichni jako tím textem velmi zasaženi a že byli překvapeni mile, že to není to, ten, ten pláč zase a akorát prostě bylo potřeba se s tím textem poprat, což prostě není jednoduchá herecká práce.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Často se volá, když jsme u textu, po tom, aby se více současných autorů dostalo na velké scény. Většina divadel si je dovolí uvést jen na těch komorních. Vy jste Lenku Lagronovou uváděl v Kolovratu. Jak významné je tedy, že Lagronová je teď na velké scéně jako představitel současné dramatiky?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No vlastně mi to přišlo jako skvělej, odvážnej krok tehdy, když se o tom rozhodlo, že Lenka bude psát hru pro Stavovský divadlo. Dneska mi to přijde vlastně nějak úplně normální a, ale myslím, že to je právě díky tomu, že jsme měli tolik času na tu přípravu. Že jako v tu chvíli vlastně ten risk se, se, se, se nestává riskem, ale téměř sázkou na jistotu, že představíme text, kterej nám nepřistál na stole prostě týden před čtenou a my nevíme co s ním. A že máme autorku, která je ochotná na tom pracovat, zná ten hereckej soubor a zná to prostředí toho divadla a ví, proč to píše a že, že, že prostě to spojení i Stavovskýho divadla Boženy Němcový, nebo Národního divadla má samo o sobě nějakej smysl, tak to jsou všechno věci pro to, aby dramatik českej mohl psát velkou hru, no.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy máte oblibu v současných českých autorech. Jak vy vnímáte ten stav v současné české dramatiky, jak jde brát?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No nějak není. A nebo spíš asi, protože jsme o tom mluvili na, na, na dramaturgii v činohře, že prostě my musíme někoho k tomu divadlu přitáhnout, my si ty dramatiky musíme téměř jako ne vychovat, ale, ale přinejmenším vypěstovat právě tím, že spolu s nima budeme sedět a ty hry s nima psát. Že, že vlastně...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili ten princip, který jste uplatnili nyní...

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Ano...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
By byl ideální?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Myslím, že to je jediná možnost, aby ty hry byly dobrý, aby se mohly hrát dál, protože to, co vlastně vzniká v rámci různejch soutěží, tak je tak strašně odtržený od toho divadelního provozu, že, že jsou ty hry vlastně nehratelný, nebo jsou jako hratelný na malejch scénách, kde vlastně jako ta jistá neobratnost se snese. Ale každá, jakože ty nejlepší z těch her, který různě přicházejí z těch soutěží, tak by potřebovaly ne, ne tři roky, ale pět let nějaký práce a s nejistým výsledkem, no.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď sice chystáte Tři sestry, ale budete tedy dávat prostor současným českým autorům nadále a třeba vyzkoušet to, o čem mluvíte?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No je to, je to pořád ve vzduchu. Samozřejmě to začíná prostě tím nápadem, tou myšlenkou, tím tématem. Tady Božena Němcová to bylo úplně jako jasný, jasný téma a ve chvíli, kdy jako zjistíme, o čem chceme psát a jestli na to máme toho dramatika, tak může začít tenhle ten proces. No, takže možná něco ve vzduchu je, tak možná za tři roky bude zase nějaká nová česká hra.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Prozradíte, jestli to bude třeba další český obrozenec, nebo demýtizace?

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
No ty, ty, ty, ty možnosti tak samozřejmě, že různý okruhy se protože jsme to 19. století tak nasáli v rámci těch příprav, takže je to jedna z možností. Ale samozřejmě těch okruhů je víc no a uvidíme, uvidíme.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme se těšit. Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl režisér Štěpán Pácl. Děkuji vám. Na shledanou.

Štěpán PÁCL, režisér
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.