Srpnové události 1968 zažili jako studenti v Moskvě. Dodnes jsou Aljoša s Milošem přáteli

„21. srpna jsme byli v Leningradě. Ráno v devět hodin nám to řekl profesor Brabec. Sezval si jenom kluky, abychom to holkám neříkali. Měli jsme prohlídku v Ermitáži. A jak jsme tam jeli, byl tam autobus z Litvy,“ vzpomíná Straka.

Ti slyšeli skupinku Čechů mluvit. „Víte, co se stalo? Rusi vás obsadili. Holky začaly brečet. Do Ermitáže jsme šli jen tři, ostatní tam už odmítli odejít,“ líčí Miloš.

Aljoša pak vzpomíná, jak si Češi vyrobili české vlajky. „A hrdě se hlásili, že jsou Češi. Jejich učitel Brabec stál na ulici a představoval si, jak jsou v Praze tanky. V Moskvě přitom chodí lidé normálně po ulici. Nechápal to,“ popisuje Alexej Nikolajevič.

Znovu se Miloš s Aljošou viděli po 41 letech. „Plakal jsem, když Miloš přijel. Bylo to, jako by přiletělo moje mládí,“ doplňuje. „Je to velice zvláštní, že po 41 letech přijdete na letiště a vidíte toho člověka. A nemáte slov. Plakal jsem, jako pláču teď,“ uzavírá Miloš.

Srpnové události oba dva poznamenaly. Ale navzdory nim Miloš Straka s Alexejem Nikolajevičem Ďjačkovem své přátelství utužili. A teď se navštěvují, jak to jen jde.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy|foto: Michal Jindra