Příroda doposud absorbovala polovinu našich emisí. V posledních letech její pomoc slábne, říká bioklimatolog Trnka

Představili jste inovovaný web Klimatická změna, kde vizualizujete podobu Česka až do konce tohoto století tak, jak ji vědci modelovali na základě naměřených dat a předpokládaného vývoje emisí skleníkových plynů v atmosféře. V čem je web nový?

Je nový zejména v tom, jak jsou data uspořádána, to je první věc. Snaží se být nejenom mapovou prohlížečkou jako takovou, ale především je jakýmsi průvodcem toho, kde může změna klimatu do budoucna způsobovat problémy, kde naopak nabízí příležitosti, jaká jsou možná řešení.

Je to jakýsi rozcestník dalším informacím – nejenom z výzkumu našeho ústavu, ale i kolegů napříč Akademií věd a dalšími institucemi, které se zabývají výzkumem změny klimatu po celém světě.

Komu je web Klimatická změna určen?

Je určen každému, kdo se o změnu klimatu zajímá. Naší původní motivací před zhruba deseti lety, kdy vznikala první myšlenka webu, bylo cílit i na veřejnou správu, kam cílíme stále, protože si myslíme, že z velké části jsou lidé ve veřejném sektoru ti, kteří se na změnu klimatu musí připravit.

Současně máme velmi intenzivní spolupráci se studenty středních a vysokých škol, které ty informace také zajímají. Snažili jsme se, aby tam našli informace všichni. Z druhé strany jsme web doplnili ještě o další webový portál, který se jmenuje ClimRisk, který nabízí specializovanější informace, konkrétnější pro konkrétní místa v České republice.

Proč tento web nabízí vizualizaci jak středního odhadu očekávané změny, tak i méně pravděpodobné varianty?

To, co je na webu také nové, je to, že oproti verzi těch map, které jsme připravovali v roce 2018, jsme použili nové projekce vývoje klimatu podle posledních odhadů mezivládního panelu pro změnu klimatu, respektive modelářských skupin.

Vždycky nějakou dobu trvá, než se ta data dostanou na veřejnost nebo i nám vědcům v plné podobě, takže jsme data zpracovali a upravili. Je tam určitý posun oproti předchozím odhadům.

Současně jsme se snažili už od samého začátku ukazovat nejenom nějaký střední odhad, dalo by se říct nejpravděpodobnější variantu, ale ukázat, že ve změně klimatu je poměrně velká nejistota, zejména v některých charakteristikách.

Čtěte také

Meteorolog Michal Žák: Poručí teď Trump větru, dešti? Plošným propuštěním meteorologů a klimatologů nic neušetří. A může se mu to vrátit jako bumerang

Třeba u teploty je nejistota poměrně malá, ale třeba u změny srážek se modely od sebe v odhadu pro Českou republiku poměrně výrazně liší. Jsme přesvědčeni, že i tu nejistotu je třeba jasně vysvětlovat.

Je třeba komunikovat a říkat: „Ano, tady jsme si poměrně jistí, že změna se bude odehrávat, půjde tímto směrem a bude mít tento charakter.“ To se týká třeba rostoucího počtu tropických dní v letních měsících, kdy je téměř jisté, že se budeme potýkat s poměrně razantním nárůstem horkých vln ve většině budoucích lét.

Ale třeba u srážek musíme vnímat to, že projekce ukazují na značnou rozkolísanost hydrologického cyklu a ukazují, že na jedné straně nám hrozí větší riziko dalších a intenzivnějších epizod sucha, ale současně v klimatických modelech je i vyšší riziko intenzivních srážek, takže hrozí paradoxně potenciálně intenzivnější povodňové situace.

Green Deal

Zelenou dohodu pro Evropu, takzvaný Green Deal, vnímá téměř 60 procent Čechů a Češek jako ohrožení. Naopak za příležitost ji považuje 27 procent lidí. Jak si to vysvětlujete?

Já bych řekl, že primárně tím, že většina z respondentů Zelenou dohodu nikdy nečetla a máme o ní zprostředkované informace. Zelená dohoda je jakýsi souhrn popisu většího množství dokumentů, které říkají, co by si Evropská unie přála, co by měla mít za cíl.

Myslím si, že v podobě, ve které byla připravována, skutečně značnou příležitostí byla. Je ale pravda, že v současné době holt musíme pracovat i s jinými prioritami, než je jenom bezpečnost environmentální.

Čtěte také

Obrana, nebo Green Deal? Dekarbonizace zlepší výkon ekonomiky i bezpečnost, věří Niedermayer

Je to bezpečnost čistě v tom úzkém slova smyslu a udržení základních struktur a demokratických mechanismů v rámci Evropské unie. Ano, je zapotřebí udělat nějaké přehodnocení i proto, že další významní ekonomičtí hráči to přehodnocení dělají také.

Na druhou stranu, a to je potřeba říct, základní myšlenku Green Dealu můžeme shrnout a zjednodušit i pod „snížit energetickou závislost Evropy, zvýšit naši soběstačnost a také udržet větší podíl obnovitelných zdrojů energie“.

To je něco, co i z pohledu bezpečnosti v úzkém slova smyslu dává pořád smysl. Je to podle mě něco, v čem Evropa bude pokračovat. Stejně tak bude pokračovat v tom, že se bude snažit snížit svoji energetickou náročnost, což by jí pomohlo poměrně naplnit emisní cíle, které si klade a bude klást.

Rostliny a půda přestávají přijímat oxid uhličitý ze vzduchu, napsal server Guardian s odkazem na skotskou studii. Podle ní za to může klimatická změna, která způsobila, že ho je ve vzduchu stále více a v důsledku vyšších teplot trvá vegetační období delší dobu. Co to může způsobit?

Já bych to uvedl na pravou míru. Je potřeba říct, že člověk vypouští ročně asi 40 gigatun oxidu uhličitého, což je obrovské číslo. Z tohoto množství zhruba 10 gigatun standardně pojímá vegetace a dalších 10 gigatun do sebe pohlcují oceány.

Čtěte také

Klimatolog: Vlny veder i na podzim, v létě 40 stupňů, dubové lesy jen na Šumavě. I to se může stát

Je to jakási zpětná vazba, kterou se planeta brání tomu, aby se klimatický systém úplně vymkl kontrole. Je to mechanismus, který existuje dlouhodobě a chrání nás před tím nejhorším dopadem změny klimatu. Dá se to zjednodušeně říct tak, že změna klimatu, kterou zažíváme, je díky přírodě o polovinu pomalejší, než by jinak byla.

To, co se děje v současné době, je bohužel důsledek už proběhlého oteplení. Nejenom, že máme delší vegetační sezónu, ale hlavně máme četnější období sucha a zejména větší množství lesních požárů.

Ten uhlík, který se do vegetace může vázat, se buď spálí a tedy přemění znovu na CO₂ (oxid uhličitý), případně rostliny, které mají nedostatek vody, to CO₂ nedokáží využít. Současně vyšší teplota oceánu také znamená, že oceány hůře rozpouští plyny, včetně oxidu uhličitého. A ony se stávají slabším zásobníkem CO₂.

Tohle je špatná zpráva, protože doposud nám příroda nabízela pomocnou ruku, kdy polovinu našich emisí absorbovala. V posledních deseti letech její pomoc postupně slábne.

Jaké informace můžete najít na webu Klimatická změna? Jaká řešení na změnu klimatu web nabízí? Jak je na tom Česká republika momentálně se suchem? Poslechněte si celý díl pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.