Naučme se jíst střídmě. Bez ohledu na koronavirus, radí Pavel Maurer

29. únor 2020
Glosa Pavla Maurera

Před pár dny jsem se dočetl, že česká Správa státních hmotných rezerv má zásoby potravin pro naši zemi pouze na 1,3 dne. To jsou zásoby, které by mohli Češi potřebovat ve chvíli, kdy by došlo k vyhlášení nějakého krizového stavu. 

V rezervách prý máme například mražené maso, masové konzervy, obilí, máslo, sýry, sušené mléko, cukr nebo sůl. Kromě státních rezerv máme ale také napěchované sklady supermarketů, které by určitě v případě potřeby pokryly první nápor, než by se zase obnovilo zásobování. 

Čtěte také

Jen pro vaši představu – předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr uvedl pro Novinky.cz, že obilí máme na 15 dní a třeba zásoby ropy a ropných produktů máme na 84 dní. Ropa sice není moc k jídlu, ale chápu, že doprava a zásobování musí fungovat. 

A tak se mi nedivte, že jsem po té zprávě začal doma bloumat po kuchyni a namátkou kontrolovat, kolik toho máme ve špajzce a v lednici, kdyby náhodou začalo jít takzvaně „z tlustejch do tenkejch“. Myslím, že bychom při střídmém stravování vydrželi asi tak 3 až 5 dnů. Já už toho moc nesním, moje žena také ne a spíše by záleželo na tom, jaký hlad by měl náš domácí teenager, který je stále ve vývinu. A on má hlad prakticky pořád. 

Tak jsem si jen tak přes prsty spočítal, že pokud bychom se v rámci surovinové krize doma uskrovnili, snad by se dal vydržet týden a možná i víc. Konečně – ono malé zhubnutí vůbec ničemu neškodí. Naopak, někteří lékaři tvrdí, že našemu zdraví lehká podvýživa prospívá rozhodně víc než obezita. A obézních lidí je na světě přes 2 miliardy. 

Umíme se uskrovnit?

Nejpodstatnější totiž je, že člověk vydrží bez jídla docela dlouho, ale tlak okolí, panika a podobné stresy jsou nesmyslné a deprimující. Můj názor je, že naučit se jíst střídmě bychom měli automaticky a možná i povinně. Krize, nekrize, vir, nevir.

Jenže my své nebohé žaludky často zbytečně zaměstnáváme nejen normálním jídlem, nutným k životu, ale také různými nadbytečnými pochutinami, sladkostmi, slanými čipsy, koncentráty, takzvanými energetickými nápoji a nadměrnou konzumací vůbec. Nejsme zvyklí mít hlad. I proto se zbytečně bojíme! 

Zdůrazňuji, že zbytečně. My si prostě jen nedokážeme představit nedostatek potravin nebo že se nebudeme moci přejídat k prasknutí, byť dobře víme, že to vlastně není nutné ani zdravé. My si nedokážeme a nechceme představit situaci, jakou naši pradědové a prapraprababičky museli řešit ve svém životě každou chvíli!

autor: Pavel Maurer
Spustit audio

Související