Díky antidepresivům může vést normální život. Petřinu úzkostnou poruchu zhoršuje tlak na výkon i sociální sítě

Devětadvacetiletá Petra z Hradce Králové má smíšenou úzkostně depresivní poruchu. Léky bere od 18 let a tvrdí, že jí zachránily život. Kvůli neustálým výčitkám, smutkům a úzkostem přemýšlela v minulosti i o sebevraždě, dodnes se snaží bojovat se sebepoškozováním. 

Úzkostné záchvaty

S Petrou se potkáváme v únoru v Hradci Králové, kde žije. Vyzvedává mě na nádraží a působí velmi mile a sympaticky. U džusu v kavárně svou nemoc popisuje jako neustálý šum v hlavě. Každý den prý bojuje s vlastním mozkem. 

Čtěte také

„Deprese přichází, když o sebe nedbáš. A u piva se z ní nevymluvíš,“ říká Kamil Fila

„Projevů úzkostně depresivní poruchy je spousta. Trpím na úzkostné záchvaty, kdy nemůžu dýchat a mám pocit, že mi vybouchne hlava. Někdy mám minimální stavy, kdy se jen nemůžu soustředit,“ popisuje.

Petra se někdy cítí velmi dobře. Má pocit, že jí to sluší, a je jí jedno, co si o ní okolí myslí. Pak ale přijdou dny, kdy se není schopná na veřejnosti třeba najíst.

„Mám pocit, že se v tu chvíli na mě všichni budou koukat a budou si říkat, že jsem tlustá ženská a nemám se divit, jak vypadám. Cítím na sobě reflektory. Mám pocit, že mě všichni soudí za maličkost,“ říká. Zároveň si ale uvědomuje, že reálně ji lidé nezkoumají. Přesto tyto myšlenky nedokáže vypnout. 

„Cítím, že selhávám“

„Když bylo ráno slunce, tak to bylo hezké. Když je šedivo, tak je moje nálada horší,“ hodnotí Petra aktuální počasí.

Čtěte také

Léky proti depresi mě připravily o psaní textů, říká Richard Müller

Právě roční období může úzkostně depresivní poruchu zhoršovat. Stejně jako únava, nepříjemné vzpomínky, stres, tlak na výkon, ale například i sociální sítě. 

„Navykli jsme si vystavovat na sociální sítě nejlepší okamžiky a já mám pak tendenci se poměřovat a soudit sama sebe. Cítím, že selhávám.“

Pomáhají léky

Petra bere na smíšenou úzkostně depresivní poruchu od 18 let antidepresiva. „Díky lékům jsem schopná vést relativně normální život. Nevyřeší všechno, ale troufám si říct, že bez nich bych tu nebyla. Myslela jsem na sebevraždu. Měla jsem pocit, že je svět natolik špatný, že se mi v něm nechce žít.“ 

Tetování Petře připomíná, že je odhodlaná s úzkostí a depresemi bojovat|foto:Veronika Hlaváčová,Český rozhlas

Petra ukazuje své tetování na předloktí, které ji má od podobných myšlenek odrazovat. Vytetovat si nechala anglický nápis „Fight“, tedy v překladu boj. Místo písmene „i“ má středník.

„Mám tetování takzvaného středníku. V angličtině se středník používá k ukončení věty, která ale ještě vlastně pokračuje. Z toho na internetu vzniklo hnutí lidí, kteří se snažili ukončit svůj příběh – svůj život. Proto mám toto tetování, aby mi připomínalo, že chci bojovat.“

Opora v manželovi 

Petra vystudovala vysokou školu, překládá knížky z angličtiny a doučuje studenty. S manželem Honzou je 9 let. Ten se snaží být své ženě maximálně oporou. Často jí zdůrazňuje, že je jedinečná.

Vím, že se snaží občas poškrábat vlastními nehty a já jsem pak v situaci, kdy se musím poprat s vlastní manželkou.
Petřin manžel

„Je to jediná žena, kterou miluji. Jsou dny, kdy o tom Péťu ani není potřeba přesvědčovat, ale jsou dny, kdy to vyžaduje vytrvalou práci, a neexistují vždycky kouzelná slova.“ 

Petra reaguje: „Stejně to nepomůže. Někdy pomůže jen to, že mě nechá celý den spát. Musela jsem se naučit říct – hele, teď se cítím mizerně, nevím proč. Není to tvoje vina, ale chci, abys mě nechal být. Nechci si na tobě vylívat něco, co s tebou nemá nic společného.“

„Psychickou bolest přetavím do té fyzické“

Honza ví, že se Petra někdy na ruce tajně poškozuje nůžkami na nehty. Je to poznat z malých jizviček. Sám u ní osobně viděl jen škrábání kůže nehty. 

„Je to náročné téma. Nikdy jsem Petru s nůžkami neviděl. Vím, že se snaží občas poškrábat vlastními nehty a já jsem pak v situaci, kdy se musím poprat s vlastní manželkou, abych jí zabránil zatínat si drápy do rukou, což není veselá příhoda pro nikoho.“

Petra se prý se sebepoškozováním snaží pracovat. „Je to má potřeba se někdy potrestat. Připadám si hrozná, odporná a jako největší odpad světa. Někdy mám pocit ohromné bolesti. Tuto bolest přeměním do fyzické bolesti a uleví se mi. Snažím se s tím hodně bojovat.“

Slova lásky

Petře pomáhají v nepříjemných stavech její tři kočky. „Zažívám s nimi okamžiky chvilkové radosti. Když se cítím sama ze sebe příšerně, je to obrovská radost.“ 

V bytě má Petra taky předměty od kamarádů. Drobnosti jí připomínají, že ji mají rádi takovou, jaká je. Na stěnu si třeba lepí přání k narozeninám, pohledy z ciziny nebo vzkazy od nejbližších. „Je to pocit, že si někdo vzpomněl, jsou tam hezká slova lásky. Mám tu pár vzkazů, je to barevné a vytváří to i hezkou atmosféru.“

Od terapeutky má na nástěnce několik vět, ve kterých se má utvrzovat. Znějí: „Jsem dobrá a sebevědomá, cítím se plná energie a těším se na budoucnost.“