Jozef Gabčík

Narodil se 8. dubna 1912 v Poluvsie, v okrese Žilina na Slovensku, v rodině dělníka Františka Gabčíka a jeho manželky Márie, rozené Baránekové. Po ukončení školní docházky v Rajeckých Teplicích odešel do Čech, kde se v letech 1927–1932 učil u mistra Viléma Kuníka v Kovářově u Milevska kovářem a zámečníkem a dva roky zde navštěvoval pokračovací školu.

Čtěte také

Dnes před 80 lety. Zpravodajská rekonstrukce událostí, které předcházely atentátu na Heydricha

V říjnu 1932 nastoupil k výkonu vojenské služby u p. pl. 14 v Košicích. V roce 1933 absolvoval poddůstojnickou školu v Prešově – 1. 3. 1933 byl povýšen na svobodníka a 1. 10. 1933 na desátníka. Po ukončení vojny zůstal v činné službě jako délesloužící poddůstojník. I nadále působil u svého kmenového útvaru a 1. 11. 1934 se dočkal povýšení na četaře dsl.

Po tragické smrti bratra Michala ukončil 1.4.1937 na naléhání otce svůj závazek v armádě a nastoupil do zaměstnání v továrně na výrobu bojových plynů v Žilině, kde pracoval až do 1. 12. 1938. Při provozní havárii se však nadýchal bojových chemických látek a jen šťastnou náhodou nepřišel o zrak. Po této události byl přeložen do skladu bojových chemických látek v Trenčíně, kde působil jako skladník až do svého útěku do zahraničí.

Přes Alžírsko do Británie

Před převzetím skladů zástupci wehrmachtu Jozef Gabčík záměrně poškodil přepravní zásobníky a hrozilo mu zatčení. Proto 3. 6. 1939 překročil hranice do Polska a na konzulátu v Krakově se přihlásil do československé armády. Několik týdnů strávil v táboře v Bronowicích a 28. 7. 1939 odplul na lodi Chrobry do Francie.

Zde 2. 8. 1939 vstoupil do francouzské Cizinecké legie a byl zařazen k 1. pluku dislokovanému v posádce Sidi-bel-Abbès v Alžírsku. Po vypuknutí války odplul do Francie a 26. 9. 1939 byl v Agde zařazen k 12. rotě čs. pěšího pluku 1, kde konal službu jako zástupce velitele čety, od 22. 12. 1939 v hodnosti rotného. Zúčastnil se bojů s Němci na západní frontě a po porážce Francie připlul 12. 7. 1940 na lodi Rod el Farag do Británie.

Zde byl po vzniku 1. čs. smíšené brigády zařazen jako výkonný rotmistr ke 3. rotě pěšího praporu 1. V termínu od 2. do 28. 2. 1941 absolvoval kurz na rotmistry pěchoty v záloze a dnem 7. 3. 1941 byl povýšen na rotmistra pěchoty.

Klíčovým dokumentem o přípravě operace Anthropoid je záznam z 3. října 1941 o přijetí rotmistra Josefa Gabčíka a rotného Karla Svobody u přednosty zpravodajského odboru MNO v Londýně plukovníka Františka Moravce, jenž vypracoval major Karel Paleček|foto:Archiv Eduarda Stehlíka

Velitel a náhradník

V létě 1941 souhlasil se svým zařazením do výcviku pro zvláštní úkoly a už 17. 7. 1941 odjel do Skotska, kde absolvoval na STS 26 základní úderný a sabotážní kurz. Ihned po jeho dokončení byl v termínu od 8. do 16. 8. 1941 frekventantem parakurzu na STS 51 v Ringway a v termínu od 14. do 18. 10. 1941 prodělal speciální střelecký kurz ve Skotsku.

Dne 20. 10. 1941 odjel na pětidenní dokončovací kurz ve střelbě a práci s výbušninami v Londýně a stal se velitelem skupiny Anthropoid, jejímž úkolem bylo provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Akce byla původně naplánovaná na den státního svátku 28. 10. 1941 jako bezprostřední reakce na vraždění, které Heydrich rozpoutal po svém příjezdu do Prahy.

Vedle Jozefa Gabčíka byl původním členem skupiny rotný Karel Svoboda. Ten se však v parakurzu zranil a Gabčík si jako náhradníka vybral svého přítele rotmistra Jana Kubiše. Společně s ním byl 8. 11. 1941 přidělen na čs. výcvikovou stanici STS 2 Bellasis. Zde se do 27. 12. 1941 podrobil doplňujícímu výcviku ve střelbě, práci s výbušninami, jízdě motorovými vozidly a sebeobraně. Před odletem do akce byl společně s Kubišem přijat prezidentem republiky Edvardem Benešem.

Veliký úkol

Vysazení skupiny Anthropoidu v novém složení bylo původně předpokládáno 7. a poté 30. 11. 1941. Letoun se však pro nepřízeň počasí vždy vrátil zpět do Británie. Teprve třetí pokus skončil úspěšně a Anthropoid, dopravovaný společně se skupinami Silver A a Silver B, seskočil 29. 12. 1941 v blízkosti Nehvizd u Prahy.

Po ukrytí operačního materiálu se Gabčík, disponující falešnou protektorátní občanskou legitimací na jméno Zdeněk Vyskočil, vydal společně s Kubišem na záchytné adresy na Plzeňsku, odkud se následně přesunuli do Prahy.

K provedení atentátu byli původně vybráni Josef Gabčík a Karel Svoboda. Druhý jmenovaný se však během doplňujícího výcviku zranil a na jeho místo nastoupil na Gabčíkovo přání jeho nejlepší přítel rotmistr Jan Kubiš (vlevo)|foto:Archiv Eduarda Stehlíka

Ve spolupráci s řadou obětavých spolupracovníků z řad příslušníků domácího odboje a parašutisty Adolfem Opálkou a Josefem Valčíkem 27. 5. 1942 v 10.35 atentát na Heydricha uskutečnili.

V „bezpečí“ Slovenského štátu

Všem se bezprostředně po akci podařilo ustoupit do připravených ilegálních bytů. Při vlně následných represálií nalezl Jozef Gabčík se svými druhy úkryt v kryptě kostela v Resslově ulici, kde 18. 6. 1942 spáchal po nerovném boji s nepřátelskou přesilou sebevraždu. Ještě v roce 1942 byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka pěchoty a bezprostředně po válce do hodnosti kapitána Dne 24. 6. 2002 byl posmrtně jmenován do hodnosti plukovníka.

Na rozdíl od rodin Jana Kubiše a Josefa Valčíka přežili Gabčíkovi nejbližší nacistické běsnění. Rodina sice byla vyslýchána zvláštní komisí slovenské vlády vedenou Alexandrem Machem a otec i starší bratr Fredinand byli krátce vězněni na policii v Žilině, ale jako občané Slovenské republiky se dožili konce války.