I kdyby teď Putin zemřel, obrat v Rusku není možný, míní novinář Vojtěch Boháč. V knize Všechny cesty vedou k válce líčí ruskou mentalitu
Do Ruska se letos třiatřicetiletý zakladatel reportážního webu Voxpot.cz Vojtěch Boháč poprvé podíval v jedenadvaceti. Měl v té době procestovanou západní Evropu, která mu přišla podobná, a chtěl prozkoumat i druhý cíp. Ten, který většinu jeho přátel nezajímal. Od té doby je Rusko a Ukrajina nedílnou součástí jeho života. O tamní mentalitě, ale i o provozu Voxpotu mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
Vojtěch Boháč, šéfredaktor webu Voxpot.cz. Moderuje Ondřej Cihlář
Vojtěch Boháč studoval mezinárodní vztahy a politologii v Brně, zkušenosti má ale i z univerzit v Rusku a na Ukrajině. Jazyk se učil na letní škole v sibiřském městě Ťumeň, o čemž detailně píše ve své loňské knize Všechny cesty vedou k válce. Tehdy ještě zažil Rusko, které nelikvidovalo opozici. „Byla to nadějná doba, rostla střední třída i její demokratické požadavky. Pak ale přišel rok 2013 a Majdan a rok 2014 a anexe Krymu, byla zavřena nezávislá média a rozjela se ostrá rétorika, že Západ je nepřítel. Rusové jsou od té doby takto nastaveni, dlouho tedy bylo jasné, že všechny cesty vedou k válce,“ vysvětluje, jak došel k názvu více než 400 stránkové knížky, v níž kombinuje vhled do společensko-politické situace v Rusku a své zkušenosti z pobytů na ruském a ukrajinském území. Včetně těch aktuálních – na Ukrajině byl po dobu válečného konfliktu třikrát, přičemž při zkoumání, zda ruská vojska bombardují civilisty, málem přišli o život.
Tyto psychicky i emočně náročné momenty si Vojtěch Boháč zkouší nepřipouštět k tělu a po návratu domů vždy dbá na pečlivou psychohygienu nejen u terapeuta, ale i mezi přáteli. „Neodseknout se, nemít pocit, že moje zkušenost je jiná než zkušenost mých blízkých, je strašně důležité. Ta mezera by se pak celila špatně. Musím se umět radovat z běžných věcí. Třeba ze včerejška na dnešek jsme slavili narozeniny a spali v jurtě, z toho jsem měl radost,“ konstatuje.
Budu se ptát, proč z Ruska utekli
V rozhovoru mluvil také o dezinformacích a reportáži z ruské trollí farmy, kterou si lze přečíst na Voxpotu, založeném před pěti lety z touhy po kvalitní audiovizuální žurnalistice zaoceánského střihu. Zmínil se i o chystané knize věnované podnikateli Petru Kellnerovi a (nejen) jeho ruském byznysu, o ruských umělcích a jejich působení po začátku válečného konfliktu a také o aktuálním rozložení sil v ruské společnosti. „Nemyslím si, že v současnosti je nějaký obrat možný, i kdyby Vladimir Putin zemřel. Spousta osobností – novinářů či spisovatelů – Rusko opustila a ti, kteří zůstali, převzít moc nedokážou. Struktura země na to není nastavená.“
Čtěte také
Nyní se Vojtěch Boháč chystá na další výjezd, tentokrát se ale vyhne válečné zóně. Směřovat chce přes Gruzii do Kazachstánu. Práci nechá na chvíli zavřenou v pražské kanceláři a vrátí se ke způsobu cestování, které ho před lety naučilo ptát se do hloubky. „Budu jezdit po střední Asii a setkávat se s ruskými přáteli z dob studií. „Rád bych se s nimi bavil i o tom, proč ze země utekli,“ přibližuje. Mezi další témata, která jej lákají, pak patří kultura a sex za časů války na Ukrajině.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
August Strindberg: Slečna Julie. Vlasáková, Trojan a Dyková v příběhu podivné lásky
-
David Herbert Lawrence: Milenec lady Chatterleyové. Vášnivý příběh nerovné živočišné lásky
-
Toni Morrisonová: Nejmodřejší oči. Emocionálně devastující román o krutosti kultu krásy i rasismu
-
George Orwell: 1984. Vize totalitní společnosti v dramatizaci slavného antiutopického románu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.