Drahé emisní povolenky hrozí ukončit činnost uhelných elektráren dřív, obává se šéf svazu průmyslu Rafaj

Letos bude výnos z povolenek podle odhadů asi 40 miliard korun. Pokud tomu správně rozumím, ona novela, o které jednala vláda a nerozhodla, počítá s tím, že tím garantem bude Státní fond životního prostředí. Proč by to tak nemělo zůstat?

To asi do jisté míry může zůstat. Znovu říkám, důležitější je, kam ty prostředky budou směřovat. Některá z institucí o tom musí hovořit. Daleko důležitější jsou pro nás kritéria, podle kterých se budou rozhodovat, a že to nebude příliš politický nástroj: aby jednotlivé vlády, které se tady budou střídat, ty podmínky neměnily a pro klíčové hráče na trhu – ať už to bude energetika, energeticky náročný průmysl jako takový či další subjekty – bylo pole srozumitelně nalinkováno do budoucna.

Když se bavíme o transformaci energeticky náročného průmyslu, bavíme se o investicích na 20 i více let. Tady musíte mít jistotu, že ten rámec, to prostředí, jak je nalinkováno, se nemění s každou vládou.

Ředitel sekce hospodářské politiky vašeho svazu Bohuslav Čížek naznačil, že prostředky získané z povolenek se mají mimo jiné vrátit firmám, které povolenky nakupují – ostatně vy jste o tom před chvílí mluvil – jako příspěvek na jejich dekarbonizaci. Nebylo by správnější investovat ty peníze třeba do rozvoje fotovoltaiky nebo renovace přenosové soustavy?

Musíme si uvědomit, co je nejefektivnější. Každý investor, když v ruce drží korunu, euro nebo dolar, se rozhoduje, kam ji dát tak, aby bylo co nejvýkonnější, nejvýhodnější.

Čtěte také

Výnosy z emisních povolenek bychom měli podpořit nekonkurenceschopný průmysl, míní poslanec Hrnčíř

My si musíme uvědomit, že Evropská komise od roku 2005 tady zatěžuje průmysl speciální daní, speciálním poplatkem, o kterém říká: my chceme ten průmysl transformovat, ale část peněz vám potom vrátíme zpět.

Během energetické krize tady došlo k něčemu, s čím sama Evropa nepočítala. Emisní povolenka na své hodnotě stoupla na částky, které jsou násobně výš, než ve svých predikcích, například roce 2021, Evropská komise nebo třeba i agentura Reuters předpokládala. Podle predikcí se předpokládalo, že emisní povolenka bude mít v tuto chvíli hodnotu někde kolem 40+ euro, zatímco se pohybujeme přes 80 a více euro, což je o 100 procent víc.

To je nakonec také důvod, proč jsou dnes energie v Evropě tak drahé a proč se stáváme nekonkurenceschopnými: protože emisní povolenka u zdrojů, které my v Česku zatím máme a ještě mnoho let budeme mít – to jsou ty zdroje uhelných elektráren, plynových elektráren – vstupuje přímo do ceny energií. Tu cenu zdražují a my na to musíme nějakým způsobem reagovat.

Na jedné straně jsou politici rádi, že mohou přerozdělovat více peněz, na druhé straně poškozujeme neuvěřitelným způsobem ekonomiku. Proto i Svaz průmyslu bude v tomto roce hledat způsoby a koalice k tomu, abychom znovu otevřeli diskusi na téma, kde se dnes ocitla cena emisní povolenky.

Dobře, o čem pak ale mluvíme, mluvíme-li o dekarbonizaci? Co tím máte na mysli? Protože vy se snažíte udržet, jestli tomu dobře rozumím, ty zdroje uhelné co nejdéle.

Čtěte také

Česku hrozí postih za to, že umožňuje uhelným elektrárnám překračovat emisní limity, varuje expertka

My neříkáme, že se snažíme udržet uhelné zdroje co nejdéle. My pouze říkáme, že pokud tady máme nějaký energetický mix a chceme ho změnit, tak musíme respektovat přírodní a fyzikální zákony a také českou legislativu.

Pokud chceme nahradit například dnešní uhelné elektrárny, ať už jádrem nebo plynovými elektrárnami, tak to bude vyžadovat nějaký čas. To se nedá postavit postavit přes noc, dokonce ani ty plynové ne. Byť jsme udělali obrovský krok a celou řadu změn v liniovém zákonu a ve stavebním zákonu a ty procesy se mohou o něco zrychlit, přesto počítejte na projekt paroplynových elektráren s nějakými pěti lety. U jaderných zdrojů se pak bavíme v horizontu deset, patnáct a více let.

Třeba jsem vám špatně rozuměl, ale kdybych dovedl tu argumentaci ad absurdum: kdybyste vracel prostředky získané prodejem povolenek firmám, které za ně musí kvůli tomu svému špinavému provozu platit, nepopíráte tím smysl těch emisních povolenek?

Vůbec ne. Vždyť to se přece děje i u našich velkých energetických firem: nahrazují své původní zdroje, které skutečně měly velkou uhlíkovou stopu, zdroji, které jsou buď zelené nebo s nižším dopadem. ČEZ zvyšuje například svůj podíl solárních elektráren nebo paroplynových elektráren s vyšší efektivitou. Stejně tak to vidíte například v ocelářství, které nahrazuje určitý typ výroby jiným typem výroby. Stejně to vidíme u chemiků, sklářů a jiných.

Čtěte také

Energie za všechny peníze. Jak stoupající ceny mění strategie obcí, krajů a organizací?

Prostě nahrazujeme technologie, akorát ty technologie jsou ohromně drahé, vyžadují čas na projektování, na schválení, na výstavbu. U každého takového projektu se bavíme o cestě na 5 až 10 let, než bude ta nová technologie v provozu.

Energie potřebujeme stále více

Je pravda, že ceny emisních povolenek jsou tak vysoké, že to může být pro některé elektrárny už letos likvidační?

Musíme si uvědomit, že u elektráren, které vyrábějí elektřinu z uhlí, emisní povolenka vstupuje svoji cenou téměř jedna k jedné. To znamená, že pokud ta emisní povolenka stojí 80 či 100 euro, tak se těch 80 nebo 100 euro přímo propisuje do finální ceny. Kdyby ji nemusely platit, tak ta energie by mohla být o to levnější.

Pokud celková cena energií na komoditním trhu klesá pod úroveň emisní povolenky plus výrobních nákladů těchto uhelných elektráren, pak ta elektrárna bude vyrábět se ztrátou – a proč by to dělala.

To je to riziko, o kterém se tady hovoří od minulého roku: že nám hrozí, že by někteří tradiční výrobci elektřiny mohli ukončit svoji výrobu daleko dřív. Najednou by se z České republiky, která je exportní, co se elektřiny týče, mohla stát zemí, která má nedostatek elektřiny.

Dobře, ale o to v rámci dekarbonizace jde, ne? Zbavit se zejména těch uhelných provozů. To je ten tlak na vytváření nových technologií.

Čtěte také

Dukovany za každou cenu? Hodnotu strategických investic nelze vyčíslit jen penězi, míní Drábová

To sice ano, ale i Evropa si představovala, že půjdeme pomalejším tempem. Znovu říkám, v roce 2021 předpokládala, že cena emisní povolenky bude v roce 2023 nebo 2024 na úrovni zhruba 40-45 euro. Tím pádem by k tomu posunu došlo daleko pomaleji a postupně by se nahrazovaly ty původní zdroje, které, jak jsem říkal, trvá vybudovat.

Dnes ale máme emisní povolenku daleko výše. Kdyby se najednou naplnily ty černé scénáře a v Německu, v Česku a v Polsku by se nevyplácelo vyrábět elektřinu za tyto prostředky, tak by celá tato část Evropy byla v nedostatku energií, zatímco té energie potřebujeme stále více. Například i transformace dopravy potřebuje obrovské množství elektřiny, na což nejsme připraveni. Ta bilance nám nevychází.

Pak vidíme k čemu dochází například v Německu, které si toto uvědomuje daleko víc než my. Připravuje proto scénáře, podle mého názoru naprosto nelogické, jako tzv. kompenzační platby. Aby vůbec zajistila, že bude mít dostatek elektřiny, bude ochotna těm výrobcům z uhlí platit tu ztrátu a ještě nějaký zisk. Z mého pohledu je daleko výhodnější, abychom tlačili na Evropskou komisi, aby udělal určitou revizi Green Dealu: v tom smyslu, že třeba zastropuje místě povolenku na úrovni, na které sama před dvěma lety předpokládala, že bude platit.