Dukovany za každou cenu? Hodnotu strategických investic nelze vyčíslit jen penězi, míní Drábová

Nejsou teď politici nebo i nezávislé nevládní iniciativy řekněme nakloněnější jaderné energetice, než tomu bylo ještě před začátkem války na Ukrajině?

Jak kde. Je třeba poznamenat, že podpora jaderné energetiky v ČR je stabilní: plus mínus 65 %, spíš trochu plus. Jsou to lidé, kteří říkají: my z té jaderné energetiky teda nějak zvlášť na větvi nejsme, ale když už to tu máme a používáme, bezpečně a spolehlivě, proč bychom to nepoužívali a nerozvíjeli?

Výhodou je, abychom byli poctiví, že zatím máme naplánovanou stavbu na tzv. jaderných lokalitách, tedy v Dukovanech a posléze v Temelíně. Kdyby se otevírala nová jaderná lokalita, tak veřejné mínění v té nové lokalitě by asi bylo poněkud méně přátelské.

Čtěte také

Jaderné úložiště může stát prosadit jako veřejný zájem. Do roku 2050 jej lze postavit, tvrdí Drábová

Mělo by se uvažovat o otevření nějaké další lokality?

Já začnu zdánlivě trochu oklikou. Pro tzv. velké reaktory, o 1000 megawattech a výše, asi lepší lokalitu, než jsou Dukovany a Temelín, v Česku nenajdeme. Ne že by nebyla možná, například se dlouhou dobu mluvilo o Blahutovicích v Moravskoslezském kraji, ale tou dobrou cestou je využít potenciál těch dvou stávajících lokalit na maximum, jak to půjde.

To máme ty velké bloky, ovšem stále více se mluví o tom, že nějakou roli v našem energetickém mixu by mohly hrát také tzv. malé, někdy se říká modulární reaktory. Ony většinou nejsou ani tak malé, ani tak modulární, ale zažila se ta zkratka, zůstaňme u toho. Tyto reaktory by mohly částečně nahradit odstavované uhelné elektrárny, a to v některých lokalitách, které dnes mají uhelné bloky v provozu. Hodně se mluví o Dětmarovicích, kde to podle velmi předběžných průzkumů nevypadá beznadějně, hodně se mluví o Prunéřově a Tušimicích, ale to teprve uvidíme, protože ty geologicko-seismologicko-hydrologické průzkumy jsou v samém začátku.

A pak tu máme ještě zájem soukromých investorů – považujeme-li tedy PKN Orlen a jeho dceru Unipetrol v Litvínově za zcela soukromého investora, Orlen je ze 100 % vlastněn polskou vládou. Nicméně v Polsku ten zájem vidíme, tam Syntoz, společný podnik Orlenu a polské PGA, počítá se stavbou až deseti takových malých bloků. A máme-li tady dceru Orlenu, tak by nás nemělo překvapovat, že také Unipetrol bude chtít uvažovat o náhradě svého podnikového zdroje tepla a elektřiny.

Čtěte také

V boji o Dukovany jsou tři zájemci. „Částka 160 miliard na stavbu jaderného bloku už je dávno pasé,“ říká analytička

Dostavba Dukovan

Je mezi tím, co nabízejí francouzská, korejská a americká firma, zásadní rozdíl?

Zásadní asi ne, protože všechny tři firmy vycházejí z velmi osvědčeného robustního konceptu tlakovodních reaktorů chlazených, moderovaných lehkou vodou. Omlouvám se za ten technický žargon.

Důležité je to, že tento koncept známe, používáme ho na šesti našich provozovaných blocích a je to koncept, který využívají tři čtvrtiny současně provozovaných a stavěných bloků v celém světě. Pokud se někdo rozhoduje, že něco postaví a nemá nějaká národní specifika, jako třeba Kanada, tak se pravděpodobně dnes rozhodne pro PWR neboli tlakovodní reaktor.

My samozřejmě nevíme, co ti tři dodavatelé v případě nového bloku v Dukovanech navrhují. V posledních letech se v souvislosti s dostavbou Dukovan mluvilo o tom, že ten blok by měl stát 160 miliard korun. To vzhledem k inflaci už evidentně není reálné. Mělo by Česko ten nový blok z vašeho pohledu postavit za každou cenu? Nebo je nějaká hranice, kdy by si politici, pokud by ta cena přesáhla tu hranici, měli říct: tak za tyto peníze už to nemá smysl.

Operovat s tzv. overnight cost, tedy že peníze pro vás nemají žádnou další přidanou cenu, je nesmyslné, protože cena peněz – zjednodušeně řečeno úrok, za který si na tu stavbu půjčíte – je rozhodující faktor té ceny.

Čtěte také

Drábová: Dukovany jsou investice až na 80 let. Nahradit uhlí nemá rychlé a snadné řešení

Druhý velmi významný faktor je, jestli stavbu dokážete udržet v harmonogramu a jestli dokážete mít tak dobrou smlouvu, aby za případné zpoždění nebo prodražení ručil dodavatel.

Já se zeptám možná jinak. Opakovaně jste říkala, že Česko potřebuje nové bloky jaderných elektráren. Opravdu za každou cenu, bez ohledu na náklady, by měla teď vláda do těch dalších bloků investovat, nebo je nějaká hranice, kdy by si politici opravdu měli říci, že tady už ne?

To je jejich věc. Já naštěstí v té roli nejsem a nikdy nebudu, ale kdybych se rozhodovala, tak vždycky budu vážit – bude to znít trochu jako klišé, ale nejdražší je proud, který nemáte. Je to strategická záležitost.

Pan ministr Stanjura společně s panem ministrem Síkelou dostali docela vyhubováno – aspoň co já jsem sledovala, od některých kruhů a sociálních sítí – za to, že jsme koupili plynové zásobníky a že jsme koupili Transgas a že ta cena je neúměrná. Ale u těchto strategických zakázek, strategických investic nelze uvažovat jenom v penězích, protože cena nemusí být to samé, co hodnota.

Proč nyní roste regulovaná cena elektřiny a co potřebuje jaderný průmysl pro svůj rozvoj? Poslechněte si celý rozhovor s Danou Drábovou vedený Tomášem Pancířem.