Dokud žil Václav Havel, byla jsem klidná, hodnotí polistopadový vývoj Marta Kubišová

17. listopad 2020

Už po jedenatřicáté si Češi připomínají den, který dal zásadní impuls přelomovým událostem listopadu 89 – studentskou demonstraci, proti níž na pražské Národní třídě brutálně zasáhly pořádkové síly komunistického režimu. Jak vzpomíná na jeden z nejvýraznějších momentů našich dějin jedna z ikon listopadu 1989? A co znamená dnešní datum pro generaci těch, kdo se narodili až po pádu komunismu?

Hosty speciálu Radiožurnálu byli:

  • Marta Kubišová, zpěvačka a jedna z ikon listopadu 1989;
  • Martin Buchtík, sociolog, ředitel agentury STEM;
  • Markéta Plesní­ková, předsedkyně hnutí Mladé ANO;
  • Viktor René Schilke, předseda České středoškolské unie.

Vzpomínku na listopadové dny mají nejen pamětníci, ale i generace mnohem mladší spojené s písní Modlitba pro Martu, kterou z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí zazpívala Marta Kubišová. Ta dnes na své tehdejší vystoupení vzpomíná s rozporuplnými pocity. „Je to trochu trestný poslech, tam je takových nedokonalostí… Dvacet let jsem hlas netrénovala. Ale mile mě překvapilo, jak na to lidi reagovali,“ hodnotí skromně.

Modlitbu pro Martu dnes přesně v 17.11 h z balkonu Národního divadla zazpívá Aneta Langerová a Radiožurnál bude její verzi písně vysílat živě.

Polistopadový vývoj komentuje s mírnými rozpaky. „Svoboda byla prvořadá a národ si konečně oddechnul od těch kleští, u kterých jste nikdy nevěděl, kdy se dovřou na vás. Ale každý vývoj s sebou samozřejmě nese dobré i zlé, takže jsem se moc nemohla divit, kam se to ubírá,“ shrnuje a jako polehčující okolnost zmiňuje fakt, že nikdo tehdy přesně nevěděl, jak by demokracie západního typu měla vypadat.

„Dokud žil Václav Havel, tak jsem byla klidná. Věděla jsem, že se nic moc nestane, i když se strany někdy pořádně hádaly a každý měl jiný recept na to, kam by se měla demokracie ubírat,“ dodává a vývoj v posledních letech hodnotí známou větou, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Památník 17. listopadu na Národní třídě v Praze

 Listopad 89 byl poslední jednotící bod

Podle průzkumů z posledních let chápe většina společnosti listopad 1989 za hvězdnou událost naší historie srovnatelnou třeba s obdobím první republiky. Pozitivní hodnocení zaznívá dlouhodobě u více než dvou třetin lidí, něco před desetinu vnímá sametovou revoluci negativně. Kritičnost vůči změně režimu se podle odborníků zvyšuje s rostoucím věkem.

Je to jako když máte krásnou svatbu – ještě to neznamená, že manželství následně bude bez problémů.
Martin Buchtík, sociolog

 Stopy po étosu listopadových událostí jsou v české společnosti patrné stále, potvrzuje sociolog Martin Buchtík. Zároveň je ale vnímá jako poslední jednotící element – bod, ke kterému se všichni vztahují. A to ještě pouze pro generaci těch, kteří sametovou revoluci zažili a bylo jim alespoň 15 let. Pro mladší generaci je to spíše historická událost, která patří do učebnic, myslí si.

Památník na Národní třídě

Hodnocení polistopadového vývoje se podle něj mezi Čechy velmi liší. „Je to jako když máte krásnou svatbu – ještě to neznamená, že manželství následně bude bez problémů. Jsou lidé, kteří takzvaně vyhráli – mohli cestovat, zajistili sebe a své děti – a jsou lidé, kterým se to nepodařilo,“ shrnuje.

Co charakterizuje lidi, kteří hodnotí listopad 1989 negativně? Jaký vliv má na vnímání tehdejších událostí současná politická situace nebo možná společenská krize v důsledku pandemie? A jaký význam má sametová revoluce pro mladou generaci, která se narodila už do svobodného státu? Poslechněte si celý speciál Radiožurnálu a Plusu.

autoři: Tomáš Pavlíček , and
Spustit audio

Související